LXXII. Hořkosladká chuť

322 19 1
                                    

,,Kluci, je to v prdeli.." začnu můj několika minutový monolog.

,,...nebudu dělat unáhlené závěry, jediné co, tak ji to nikdo, podotýkám nikdo *přesunu pohled na Tomáše, který jen zvedne ruce do obranného gesta* nesmíte říct" tím to celé zakončím, a vydávám se pro Elis.

Přeci jen už část oslavy jsem promeškal a dalo by se říct že i zkazil, tak aspoň ať ten zbytek už stojí za to, a pořádně se všichni vožerem.

Což se nám taky povedlo.

*pohled Elis*

Netuším kolik hodin je, ale řekla bych, že něco málo po jedné ráno. Jako jediná jsem zůstala střízlivá, a taky to mělo dopad na to, že jsem je všechny pomalu musela dotlačit do pokojů.

,,Dominiku, nechceš mi trochu pomoct!" vzdychnu poměrně vyčerpaně, když se o mě opře celou svoji váhou. Už pěkných pár minut se ho snažím vytáhnout po schodech do jeho pokoje, jenže ten hajzlík se směje na celé kolo a to mě vytáčí ještě víc.

,,Jups!" žuchne sebou do postele, když ho konečně dotáhnu do pokoje.

,,Tohle bylo naposledy, jasný?" řeknu výhružně a ukazováčkem ho jemně bodnu do hrudi. On se na mě podívá ublíženě a chytne se za bolavé místo.

,,Tak Dominička to bolí?" zašišlám na něj, on jen pokývne hlavou.

,,Tak to nic, chtěla jsem si užít, ale jak vidím tak asi nic nebude, aby tě to bolístko ještě více nebolelo" věděla jsem, co na něj platí.

,,Tak to si měla říct dříve, myško" chytl mě za ruku a shodil na něj.

„Domi" vzdychla jsem mu do jeho pootevřených rtů, které se třely chtíčí o ty mé. Věnoval mi několik cudných polibků.

,,Klidně bych strávil celý život tím, aby si ode mě dostala milion polibků" zašeptá mi u ucha a já jen dokážu ležet v tranzu a vnímat jeho horký dech.

Moje ruce se jemně proplétaly mezi jeho vlasy, naopak ty jeho spočívaly na mých bocích.

Své rty hrubě přitiskl na ty mé a já samozřejmě spolupracovala.

Chuť alkoholu jsem pocítila už i ve mně, ale i přesto si chutnal sladce.

Po chvilce co jsme se od sebe odtáhli jsem si všimla, že mě přehoupl pod sebe.

Ty jsi chtěl vždycky všemu velit a u tohohle tomu nebylo výjimkou.

Jeho ruce putovaly pod mým tričkem, které ze mě po chvilce sundal. Nemohla jsem být pozadu, proto jsem to stejné udělala i u něj.

Ležící pod ním s jasně pronikavými plamínky v očích jsem čekala, co přijde dál. On si mě prohlížel, jakoby mě nahou snad ještě nikdy neviděl.

,,Můžu?" optal se mě s jasnou nervozitou v hlase.

To bylo poprvé, kdy jsem od tebe něco takového slyšela.

(skipneme tuhle část, ju? všichni víme, co následovalo)

,,Miluju tě, ani nevíš jak" vydechl mi unaveně u ucha ještě před tím, než jsme oba upadli do říše snů.

Bylo krásné to poslouchat, ale...miluješ mě i teď?

---

Za dva týdny jsou Vánoce, a ti blbci tu nechcou postavit ani stromeček.

𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂Kde žijí příběhy. Začni objevovat