flash back
Zase jsem si ji vzal do náruče a odnesl do mého pokoje, kde jsem ji položil do postele a lehl si vedle ní. Přitáhl jsem si jí k sobě a přehodil přes její pas ruku.
*pohled Elis*
,,Jau!" křikla jsem a chytla se za hlavu. Už nikdy nebudu pít. S docela dost silnou kocovinou jsem se pokusila vstát z postele. Jenže při tom mě něco zastavilo.
„Doprdele" vykřikla jsem.
„Co se děje?" rozrazil dveře Dominik. Rychle jsem se natáhla po dece a přitiskla si ji k tělu.
„Proč jsem kurva nahá?" vraždila jsem ho pohledem.
„No" prohraboval si vlasy.
„No?" zopakovala jsem po něm a čekala na to, co řekne.
„No" začal ,,já, ty,, gestikuloval rukama, „my" zašeptal už potišeji.
„My co?" koukla jsem se na něj. Jeho pohled říkal vše.
„Ne" zašeptala jsem „to si neudělal" nevěděla jsem, co dělat, co říct.
„Přesně to jsem udělal a tobě se to líbílo" ušklíbl se a zabouchl za sebou dveře. Stála jsem tam jako tělo bez duše.
Proč? Jak jsem to mohla nechat zajít tak daleko? Sedla jsem si na postel a zírala před sebe.
Nic si nepamatuju. Ani ťuk.
Prohlábla jsem si vlasy a šla se obléknout. Nenávidím se! Obléknutá jsem vyšla z koupelny a utekla z pokoje.
*pohled Dominika*
Ona mi to opravdu sežrala. Opravdu mi to uvěřila. Jak bych mohl spát s opilou holkou? Jako chci jí, ale chci aby si pamatovala, kdo ji tak božsky udělal.
„Elis?" zakřičel jsem, když jsem uslyšel bouchnutí dveří. Ona mi to opravdu uvěřila a teď utekla? To je až taková citlivka?
Šel jsem do kuchyně, kde jsem si udělal kafe a sedl si na barovou židličku.
„Do prdele!" zaklel jsem, když jsem si vzpomněl na to, co jsem včera viděl. Teď nemluvím o tom jejím dokonalém těle, ale o těch jizvách. Už chápu proč utekla, možná si na to vzpomněla.
Vydal jsem se proto za ní do obýváku, kde byla schoulená do klubíčka.
---
Přemýšlel jsem, jak se jí na to zeptat, na ty jizvičky. Pochopím když o tom nebude chtít mluvit, ale nedá mi to. Chci ji nějak pomoct ale jestli ona sama nebude chtít, nic s tím neudělám.
„Proč to děláš, nebo spíše-kvůli komu?" zeptal jsem se ji mezitím co ona na mě nechápavě hleděla.
„Myslím ty jizvičky co ti vedou od boku" po tom, co jsem to dořekl Elis ztuhla. Asi si nepamatovala včerejšek, ani bych se ji nedivil po tom co vyváděla.
„Jestli ti to pomůže, můžeš mi o tom říct? Prosím.."
*pohled Elis*
Zaskočil mě touhle otázkou, měla jsem úplně vymazanou paměť ze včerejška, jen něco jsem si matně pamatovala.
„Bylo to ten den, kdy jste mě sem dovezli. Ten den, jsem byla úplně na dně. Ani nevíš jak moc mi chyběli rodiče, ale postupem času si uvědomuju, že je mi tu vlastně docela dobře.
Je to tu pro mě takový domov, který jsem jako mladší neměla. Nebo měla, ale ne takový jako bych chtěla už kvůli rodičům. Já vím, rodinu si člověk nevybírá ale já sem ráda, že sem mohla potkat kluky jako jste vy.
Jenže předevčírem, jak jsem tu uviděla tu plastovou Barbínu s Calinem jsem si uvědomila, že to tu možná není takové, jak jsem si myslela.
Víš, tady *ukázala jsem na stehno* aspoň vidíš kolikrát sem ho potřebovala, ale nebyl tu pro mě.
Vidíš, co jsem kvůli němu byla schopná udělat.
Vidíš jak mi na tom člověku záleželo, ale on si mezitím užíval s jinou. Jenže víš co je nejhorší? Mě na něm asi pořád záleží, i když já už jsem mu úplně ukradená.
Naštěstí potom, co jsem ho včera potkala na té party se mi názor na něj změnil." po těchto mých slovech jsem se rozbrečela.
Všechny mé emoce ze mě padaly aniž bych si toho byla úplně vědoma. Šlo poznat na Domčovi, že se mu začínají třpytit oči slzama.
„Myšičko už je to dobré" vzal si mě Dominik do objetí.
„Jsem tu pro tebe, opravdu, nejsem tu od toho abych ti zlomil srdce" utěšoval mě těmato slovama.
„Děkuju že tu jsi pro mě" byla jsem ráda že je teďkom u mě, a že to snad bere i vážně.
---
Po tomto ubrečeném dni, nastal večer. Byla domluvená zase nějaká společná večeře nebo co, nechci tam jít, ale musím. Už kvůli tomu, že prý Dominik něco řekl Calinovi.
Bojím se? Jo. Doslova jsem posraná strachy co mu řekl...
Když jsme vešli do jídelny, Calin ukázal na místo vedle sebe.
To si ze mě dělá srandu, fakt.
Znechuceně jsem k němu přišla a sedla si na místo, kde mi ukázala ať si sednu.
„Co ti řekl Dominik?" zeptala jsem se naštvaně Calina.
„To tě nemusí zajímat" řekl naprosto vážně, abych pochopila, ať se ho na nic víc neptám. Jenže nemám v plánu tady zůstat déle, než je potřeba, takže ať to laskavě vyklopí.
„Ale mě to zajímá a pokud mi to neřekneš, odcházím" Vyhrožuji mu, aby pochopil, že když mi to řekne, tak mu nikam neodejdu a zůstanu tu.
To jsem však ještě nevěděla, co mi řekne..
„Dobře něco ti teď prozradím, jo? A teď být tebou bych se moc nesmál, tvým rodičům jsme o tobě řekli a víš co?"
„Co se jim stalo?" vyjekla jsem.
„Jim? nic, ale řekli, že jim je jedno co je s jejich vlastní dcerou a že už je nezajímáš" překřížil si vítězně ruce na hrudi.
„Tohle není pravda, není, tohle by neřekli" začala jsem pociťovat pálení v očích, které po chvilce doplnil pláč.
„Caline tohle si ji neměl kurva říkat!" začal se s ním hádat Dominik společně s ostatními.
„Měl, neměl, jednou by se to dozvěděla sama" řekl s úplně klidným výrazem a hned poté mu ode mě přiletěla facka. Wow Elis, tahle sedla, musela jsem pochválit samu sebe. Calin se trochu zapotácel, já jsem mezitím stihla společně s Dominikem zmizet.
---
„Tys mu řekl to o rodičích že?" zeptala jsem se Dominika ihned, jak jsme přišli do pokoje.
„Promiň, nevěděl jsem, že tohle vytáhne zrovna dneska. Kdybych to věděl tak-" přerušila jsem ho, protože ho nenechám si to dávat za vinu.
„To je dobré, jen mě naštvalo to jakým tónem to podal a vlastně mi přišlo jako by si z toho dělal srandu"
„Jeho to zase přejde, neboj" řekl a dal mi malinkou pusinku do vlasů.
ČTEŠ
𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂
Fanfic(ff- cz rappers) „Petře, máme problém" řekla jsem šeptem k němu. „Já ne, ale ty jo, holčičko" řekl a já se nechápavě podívala... --- Moje srdce se zastavilo a roztříštilo na milion střípků. Můj život byl jako skládačka. Někdo nový do něj vstoupil, a...
