𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

II. Maxi!

Bylo okolo 20:00 a my jsme zavírali. Všichni odešli a já tu musela zůstat na úklid.

'Zase to zůstalo na mně, to si tu nemůže šéf prostě někoho najímat na úklid?' řekla jsem si pro sebe v duchu. Pozvedala jsem všechny židle a vydala se do kumbálu pro mop.

Vytírala jsem tu asi hodinu, nějak precizně to asi nebylo, ale aspoň jsem se snažila to udělat co nejlépe. Převlékla jsem se a vydala se domů. Byla už poměrně tma, a tak jsem raději přidala do kroku, ať jsem co nejrychleji doma.

Procházela jsem ulicí, která byla osvětlena pouličníma lampama. Už jsem byla skoro u naší bytovky, když jsem zahlédla, jak naproti mě jede auto. Byla to divná bílá dodávka, a tak jsem se rozhodla přidat ještě víc do kroku.

Pohrabovala jsem se v kabelce a chtěla jsem si vytáhnout klíče, jenže pořád ne a ne ty blbé klíče najít. Slyšela jsem, jak se auto přibližuje, a tak jsem začala panikařit. Auto přibržďovalo a já v tu chvíli naštěstí nahmatala klíče. Rychle jsem odemkla a vyběhla schody.

Otevřela jsem dveře do bytu a zavolala „Maxi, jsi doma?" Nic se neozvalo a tak jsem se rozešla po bytě.

Podívala jsem se do kuchyně,tam ale nebyl. Našla jsem ho vyvaleného na gauči a kolem něj všude flašky vodky. Není to alkoholik, nikdy jsem ho neviděla takhle pít.

„Kdopak se uráčil přijít domů" řekl mezitím co se mu motal jazyk.

„Promiň, úklid skončil zase na mně"

Podíval se na mě a pak řekl „Jo? takže tě nezdržoval ten potetovanej týpek, že?" ušklíbl se hnusně. Jak o něm sakra ví? mám se ho zeptat nebo mám lhát?

„C-co? jaký týpek?" snažila jsem se tvářit jako že nevím o čem mluví.

„Takže na tédle fotce je nějaká jiná Elisa která vypadá jako ty?" Ukázal mi fotku a já jen zaraženě koukala. On nás viděl? Ale to bych si ho snad všimla ne?

„Tak mluv! Kdo to je?" křičel na mě.

„J-já t-to je jen jeden kluk, kterého znám jen z kavárny" odpověděla jsem celá vyklepaná. Ať todle skončí, prosím.

„Já ti snad nestačím? Beztak je lepší jak já, že? To je ten důvod hm?" řval dále po mě.

Párkrát jsem si už říkala, jestli ho to baví.

„Nic a opakuji že nic jsem s ním neměla, nechápu proč tak žárlíš Maxi!" zařvala jsem na něj nazpátek.

„Nelži mi Eliso, nelži! Filip (p.a. Filip je kámoš Maxe) mi všechno řekl, takže mi nelži!"

Co? Filip? Kde se tam doprdele vzal Filip? Počkat...jak jsem byla u stolu s Peťou, tak jsem neobsluhovala já, ale někdo jiný, tím pádem tam mohl kdokoliv přijít a vidět nás a já si toho ani nemusela všimnout.

„Tak jak to mezi vámi je!" zařval.

Začala jsem mu vysvětlovat, že tam pár týdnů chodí, že jsme si dneska začali tykat a taky to, že mi pomohl opravit kávovar. Nakonec jsem dodala ještě to, že se v kavárně vidíme vlastně každý den a že se nemusí bát,že bych ho s ním podvedla, ale todle jsem radši ani říkat neměla.

„Jak jako že se vidíte každý den? Děláš si ze mě prdel Eliso? Takže ty se vídáš s nějakým potetovancem, který vypadá jak kriminálník a řekneš mi, že se nemusím bát o to, že mě podvedeš?" už s úplně rudým obličejem a naběhlou žilkou na čele po mně řval.