Vesmír velkých dálek

III. WYATT

Další dny do školy nemusím, protože tak rozhodl Sydney.

Následující ráno, po jeho velkém příjezdu, začne otec u snídaně něco ve smyslu: „Je to tak lepší, pro tvoji bezpečnost, dokud Isaac neprojde a nezkontroluje, co potřebuje, a nebude mít jistotu, že je všechno v naprostém pořádku. Můžeš si u mě v ložnici třeba pustit nějaký film, co ty na to? Vsadím se, že bych pro tebe mohl sehnat tu novou komiksovku, co má být za měsíc v kinech."

Snaží se mě uchlácholit filmem, typická Wolkovská taktika odvedení pozornosti. Dej člověku, co by vážně chtěl, a těsně předtím mu řekni něco, co se mu nebude líbit. Problém ovšem je, že já komiksárny zase tak nemusím. Tvrdím, že ano, jelikož jsou populární, občas dávám fotky z premiér na OnLife a mám pár selfíček s herci, ale za mě... vidět jednu je jako vidět všechny.

A právě proto otcova taktika úplně nezabere.

„Proč bych si měl pouštět film u tebe v ložnici?"

To je ta chvíle, kdy otec uhne pohledem.

Četl jsem o tátovi spoustu článků a většina se shoduje v jednom – jedná se o úspěšného a chladnokrevného podnikatele.

Chladnokrevného.

To ho ještě nikdy neviděli v momentě, kdy ví, že mě svým prohlášením nepotěší. Možná to dělá schválně, já fakt nevím, třeba má pocit, že pak na něj nebudu tolik přísný, ale stejně mě jeho smutný štěněčí pohled nijak neuchlácholí.

„Wyatte," začne. „Je to maximálně na dva dny, opravdu. A Isaac tvrdí, že je to velmi důležité, když s tebou nemůže do pokoje, takže... Já s ním jsem za jedno."

Letmo pohlédnu přes rameno. Stojí tam upír. A tváří se klidně, jakože je mu úplně jedno, jestli budu s jeho plány souhlasit, nebo nesouhlasit. (Budu nesouhlasit.)

„Takže?" mlasknu.

„Vymění ti okna," vysvětlí otec, a když vidí, že tohle prohlášení se mnou nic nedělá, pořád na něj upřeně zírám stylem a dál?, pokračuje: „Jsou to speciální dvojitě tvrzená neprůstřelná skla. Navíc se ta okna nebudou moct otevřít, aby se nestalo, že ti někdo něco hodí ventilačkou do pokoje, takže ti tam musí nainstalovat rekuperační jednotku kvůli větrání."

Přikývnu, překvapivě docela vyrovnaně vzhledem k tomu, že se čerstvý vzduch stal právě nedosažitelnou komoditou.

Takže celý den strávím v tátově ložnici a za dveřmi stojí Simone, protože Sydney zařizuje nezbytné záležitosti. Nevím, co je tím myšleno, proto se Simone zeptám, ale ona jen pokrčí rameny. Nejspíš je stejně zmatená jako já. A Isaac Sydney evidentně převzal vládu nad celým domem, jelikož při cestě do kuchyně zahlédnu, jak zrovna na chodbách instalují nové kamery a dole v hale zase nasazují speciální bezpečnostní dveře.

Je to divné. Ruku na srdce, naprosto upřímně, nemusíme si na nic hrát, jednejme na rovinu... Je to absolutně přehnané! Wolkovské sídlo bylo vždycky velmi dobře chráněné, tak to prostě v našem životě chodí. Když jsem byl párkrát na návštěvě u Val, musel jsem projít detektorem kovu a všechny věci nechat v autě. A bylo to v pohodě, nevím, jestli bych řekl, že je to zdravá míra, ale v mém světě rozhodně normální. Jenže při pohledu na nové bezpečnostní dveře a Sydneyho, který stále v plné polní kontroluje, jak je nasazují...

Proč teď?

Proč právě teď otec došel k názoru, že se z našeho domu stane pevnost a já budu mít neustále za zadkem upíra?