Neústupný

-7-

Vyšli jsme z hlavních dveří a já se málem složil. „Kristiane?" držel mě Tahe jen tak tak. „Nic mi není", opět jsem se postavil rovně a vydal se za Tahem.

Hledím na jejich velký dům. To snad ani není dům, to je obří muzeum a vila zároveň. „Vítej u mě doma" zvolal, jen co jsme se blížili ke dveřím. Samy se otevřeli a já se strašlivě polekal. „Vítejte doma mladý pane". „Ahoj Jerry". Pověděl, mezitím co vcházel, zatímco já stál na místě. „Jen pojď, on nekouše", opět se zachichotal Tahe, jako kdyby tohle bylo běžné. „Dobrý den" slušně jsem pozdravil, mezitím co jsem vcházel. „Dobrý den" pozdravil mě na zpět a zářivě se usmál. „Tak pojď", popohnal mě Tahe a já už byl za ním jako ocásek. „Je to tu obrovské", rozhlížím se po velké místnosti, která ani netuším, jak se jmenuje.

Dorazili jsme do velké místnosti. Vypadalo to, jako herna, byla zde spousta her, velká televize, obří knihovna, počítač se třemi monitory a velká postel. „Páni" jen jsem zvolal a prohlížel si místnost pořád a pořád dokola. „Tohle je tvůj pokoj?" „Hah, jo, nic moc že", pověděl mírně pobaveně a posadil se na gauč. „To myslíš vážně? Je to tu obří. Je to skoro velké jako náš dům" ukázal jsem rukama do výšky a postavil se na špičky. „Někdy je fajn mít všechno, ale k čemu to mít, když nemáš přátele". Řekl sklíčeně a opřel se. Pomalu jsem přešel k němu a usedl kousek od něj. „Tahe, teď máš mě", poukázal jsem na sebe s úsměvem. Donutil jsem ho k velkému úsměvu, což mi udělalo radost. „Akorát" zvolal jsem po chvíli a podle jeho výrazu tohle slyšet nechtěl. „Tak co chceš" řekl zklamaně a udělal menší smutný výraz. „Co chci? No já bych chtěl, abychom když bude pěkně a já budu moct ven, byli venku. Podívej, jak je venku krásně, a ještě je teplo". Zavřel jsem oči, nebo spíše oko a nechal na sebe svítit slunce přes velká okna. „Takže ty ode mě nic nechceš?" zvolal a na něj opět pohlédl. „Ne, co bych po tobě měl chtít?" „Nevím, třeba koupit novou videohru, koupit svačinu, nebo peníze, nebo tak". „Ale k čemu by mi to bylo? Když bych to chtěl, tak si na to sám vydělám. Jo, sem tam mám nějakou brigádu, takže si takhle alespoň něco ušetřím". Pověděl jsem s úsměvem a opřel se k němu. Nadšeně vzal dva ovladače na PlayStation a jeden mi podal. „Jsem rád, že jsem tě poznal Kristiáne" „Taky jsem rád, že jsem tě mohl poznat Tahe. Víš, abych byl upřímný, nenáviděl jsem Lišky. Vlastně je nenávidím do teď". Musel jsem mu dost ublížit, jelikož se zatvářil utrápeně. „Není to tak, že tebe nenávidím, ty jsi hrozně fajn a super. Jen některé lišky mnou opovrhují, jako kdybych byl odpad, jen proto, že je lišek víc a vlci téměř vymřeli. Už léta jsme s matkou nepotkali žádného vlka". Hleděl jsem na ovladač smutnou tváří, jako kdyby mi mohl říct "všechno bude dobré". „To bude dobré Krisi". Řekl a položil mi ruku na rameno, na což jsem ihned zavrčel a stáhnul uši k sobě. Jakmile ruku stáhnul k sobě a na tváři se mu objevil vyděšený výraz, já přestal vrčet a odložil ovladač na stůl. „Promiň Tahe. Nechtěl jsem". Ihned jsem se omluvil a doufal, že se zlobit nebude. Jsem tak naučený. „To nic" usmál se a podal mi znovu ovladač. „Jdeme hrát?" optal se a začal vybírat hry.

Nějakou dobu jsme hráli a já si uvědomil, kolik je hodil. „Sakra, zapomněl jsem na čas, přijdu pozdě". Zvolal jsem lehce vyděšeně, rychle si vzal věci, které jsem měl na stole a chtěl zmizet. „Počkej, Jerry tě hodí domů. Už je stejně tma" „Ne, to je v pohodě, když poběžím, budu tam do patnácti minut" „Trvám na tom" s úsměvem pověděl, vstal a šel přede mnou.

Je to tu, dnešní oficiální kapitolka, trochu kratší doufám, že bude líbit 😁