Neústupný

-41-

Zbytek dne už byl bez problémů. Winter se seznámil s Miou, spolužáci se semnou konečně začali bavit, Derek vypadal pyšně a já pociťoval stejný pocit jako on.

„Někdo tu vypadá unaveně" nahodil pobaveně Derek a já kouknul na Miu v rukou. Na půl už spala. „Jo, už by to stejně mělo každou chvíli končit. Už pojedeme domů" pohladil jsem ji po hlavě.
„Děkuji všem, že jste dnes přišli, myslím, že to byl velmi úspěšný dětský den". Pověděl s úsměvem ředitel Keller a začal tleskat. Samozřejmě se všichni přidali a my mohli odejít.

„Krisi?" obdařil mě Winter milým úsměvem, aniž bych vůbec vstal. „Ano?" pootočil jsem se k němu už se spící Miou. „Pořádně jsme si nepromluvili od té doby co..." „Rozumím. No, mrzí mě, co jsem ti provedl, nechtěl jsem. Nechtěl jsem ti způsobit potíže". „O tom nemluvím. Nevadí mi, co se mezi námi stálo, jen bych chtěl vědět, jak to teď vidíš do budoucna a tak". „No, abych byl upřímný, sám pořádně nevím. Včera jsem se dozvěděl něco nového a... ještě jsem to nikomu neřekl, ale možná změním školu". Předal jsem Miu Derekovi, který ji zatím chtěl odnést do auta, abych si to tu vyřídil. Dost dobře jsem věděl, že naši konverzaci poslouchal a že to později nejspíš řekne Lie s Jirkou, ale nějak mi to ani nevadilo. Derek odešel a hned mě Winter chytil na ramena a otočil k sobě čelem. „Proč?" „Pust mě" zvolal jsem se zvednutým obočím a pohledem na ruce. „Jo, promiň. Ale proč chceš měnit školu? Nelíbí se ti tu?" „Jakoby líbí, ale jde o to, že každý den tady, je pro mě jako kdybych byl voják na bitevním poli. Stále ve střehu a nikdy nevím, kdo proti mně něco zkusí". „To zařídím, nemusíš se bát". Pověděl klidně a zároveň se zvláštním výrazem ve tváři. „Nejde jen to. Jde i o Heet. Zdejší lišky mě nikdy nepřijmou a ti, kteří přijmou, asi to nebude úplně přátelství, na které bych rád vzpomínal". Sklopil jsem uši a zahleděl se ven. „Víš, včera jsem se dozvěděl velmi zajímavou informaci. Můj otec měl mladšího bratra, o kterém jsem ani nevěděl. Ukázalo se, že je to Derek. K večeru jsme trochu pokecali a řekl mi, že moji prarodiče jsou naživu. Myslel jsem, že mi nikdo z rodiny už nezbyl, ale zjistil jsem, že mám teď lepší rodinu a mnohem větší a láskyplnější, než jsem kdy v životě měl". „A proto chceš změnit školu?" „Tohle ty nepochopíš Wintere. Chtěl bych začít od znovu. Zkusit najít něco, pro co bych chtěl žít". Cítil jsem, jak se mi rozzářili oči a pohlédl na něj. „Ale to přeci neznamená-", přerušil větu, kterou nestihl dokončit Winter můj zvonící telefon. Kouknu na displej a ta stojí "Derek". „Jo?" „Kde jsi?" „Už jdu, zrovna odcházím ze třídy". Tímto jsem hovor típnul a zvedl se ze židle.

„Už jsem se rozhodl. Přijít na tuhle školu mě něco naučilo". Řekl jsem s úsměvem k němu. „Přátelství mezi liškou a vlkem není tak strašné, jak jsem čekal. I když lišky nějak podvědomě nenávidím, a měl bych i tebe, jelikož si to byl ty, kdo mi, co provedl, i přesto k tobě nenávist necítím. Jsem rád, že jsem tě poznal i Taheho. Dokonce i Evžena, který mi chvíli dělal trable a málem díky jeho pomoci oslepl". Cítil jsem lehký tlak v očích, který značil pláč. „Můj pohled na svět se asi dost změnil díky tobě a Tahehovi. Což mi připomíná, rozluč se s ním za mě, nejspíš ho už nepotkám". Otočil jsem se a udělal sotva krok. Zastavili mě ruce kolem mého těla. „Prosím, neodcházej", řekl slabě těsně u mého ucha. „Wintere". „Prosím", zaprosil a mírně popotáhnul. „Tohle přece není sbohem. Někdy se určitě uvidíme, jen to nebude každý den". Pomalu mě pustil a já se k němu otočil čelem. Hlavu jsem zvednul, abych mu viděl do těch jeho krásných zlatých očí. „Doufám, že si najdeš krásnou přítelkyni, i když bohužel s mou vinou to asi nebude vztah, jaký by sis přál". „Krisi, nechci žádnou přítelkyni, já chci... chci tebe", konec zašeptal tak slabě, že jsem mu sotva rozuměl. „Krisi, prosím počkej na mě. Až budu dospělí, najdu tě. Ať budeš kdekoliv, najdu tě". „Víš dobře, že to nemusíš". „Ale já chci" ihned mě odpověděl a udělal smutný a při tom vážný výraz ve tváři. Pohladil jsem mu tvář a opět se rozhodl odejít, ale jen co jsem se otočil, chytl mě za zápěstí, otočil zpět a políbil. Byl to opravdu dlouhý a pro mě nekonečný polibek, který mi vůbec nebyl nepříjemný. Když se odtáhl, ani jeden už nepromluvil, jen jsem se po chvíli otočil a odešel ven ze školy. 

Tak a zítra jsou Vánoce. Doufám, že budete čekat na prasátko stejně jako já 😊 chci Všem popřát Šťastný a Veselý, užijte si svátky, cukroví a spousty pohádek. A když ne pohádky, tak alespoň to volno 😊