Neústupný

-51-

Nádobí jsme společně umyli a poté přešli do obýváku, kde jsme si pustili Shreka. Nik samozřejmě během toho usnul a slabě oddechoval.

Jakmile film skončil, všichni jsme se shodli na tom, že se půjde spát. Mia mě požádala, zda bych ji nepřečetl pohádku na dobrou noc. S chutí jsem přijal a vyprávěl ji příběh o jedné malé holčičce, které se říkalo červená karkulka.

Po nějaké době usnula a šel jsem spát i já. Nik vyskočil na mou postel, na které jsem kdysi spával a usnul téměř do chvíle.

Mě to nějak nešlo usnout. Stále moje myšlenky rotovali sem a tam. Nejvíce jsem musel přemýšlet nad tím, zda tam bude Winter. Určitě tam bude, jelikož mi to dával vědět Tahe, ale i tak.

Kdysi mi slíbil, že až bude dospělí, najde mě. Neměl jsem si to nejspíš brát tak moc k srdci, jenže jsem to nedokázal. Chtěl bych říct, že mé city k němu pominuli, ale stále někde hluboko ve mně jsou. I když je to liška, neměl bych s ním vůbec být, přesto nějak v hloubi duše doufám, že on ke mně své city stále má.

Po pár hodinách nekonečného přemýšlení o Winterovi a věčném převalování z boku na bok, se mi podařilo usnout.

„Krisi", budí mě hlas a já se prudce postavil. Nik začal vrčet, ale hned přestal, když jsem zavrčel já. „Co se děje, kolik je hodin". Promnul jsem si oči a podíval se na osobu, která na mě hleděla. „Promiň, že tě takhle budím, jen jsem ti chtěl říct, že pojdu odvést Miu do školy, tak jestli nechceš semnou". Promluvil tiše Jirka a lehce se usmál. Kouknu na hodinky na ruce, kolik jsem vlastně naspal a ukazovalo mi to ani ne půl hodiny. Rozespalý a vcelku nevrlý jsem přikývl, vstal a šel se obléct do něčeho čistého. „Počkám na tebe dole", řekl klidně a poté zmizel z pokoje. „Niku, počkáš tu ano?" stále ležel na té posteli, jako kdyby ani nešel, kdyby mohl. „Ale nejdřív tě pustím na minutku ven". Zvolal jsem a na to už slyšel.

Oblečen a připraven jsem pustil Nika na chvíli ven.

„Můžeme?" optal se Jirka a chystal se zavřít dveře. „Ještě počkej, Nika necháme doma". „Dobře, žádný problém". „Niku, dovnitř" zavelel jsem a on ve vteřině prolítl kolem mě.

Nasedli jsme do auta a vyrazili odvést Miu. Cestou jsme si povídali a moje mrzutost opadla hned, jakmile se mě Mia zeptala, jak jsem se vyspal.

„Zatím ahoj zlato" „Pá tati, ahoj Krisi". „Ahoj Mio, dobře se uč", pověděl jsem s úsměvem. „Neboj. Ahoj". Řekla a zavřela dveře. Vešla do školy a my vyjeli zpět.