Neústupný

-50-

„Vaříš takhle někdy s rodiči?" zeptal jsem se a začal krájet maso. „Nevařím". Dala na sektoru tortillu, omáčky a zeleninu, kterou vytáhla z lednice. „Ale chtěla bych jednou být dobrou kuchařkou. Baví mě sledovat filmy o vaření". Pověděla klidně a donesla si stoličku, aby viděla ke mně. „Tak víš co? Já ti tu nakrájím maso a ty budeš vařit. Naučím tě to". „Opravdu?" v jejích očích se zablesklo. Tolik naděje jsem viděl u sebe naposledy snad v jejím věku. „Ano a rád". Dokrájel jsem poslední kus kuřecího masa, dal to do misky a dal před Miu. „Jestliže chceš mít maso chutné, přidáš do toho něco?" „Koření" „Správně, jaké by si dala do tohohle, aby to bylo dobré". Zeptal jsem se nepatrně a sledoval, jak horlivě přemýšlí. „Určitě sůl, trochu pepře, možná trochu sladké papriky a kari". S úsměvem zvolala, skoro tu začala slintat. „Dobrá kombinace, tak tam nasypeš?" položil jsem přímo před ní kořenky a začala tam malinko sypat. „Stačí? Zeptala se po chvíli u soli. Dala tam pár zrníček a neříkám nic, ale chuť se smát byla na místě. „Neboj se toho, koukej", převzal jsem si solničku a nasypal tam tak akorát. „Rozumím", pověděla a vzala si pepřenku. „U pepře opatrně, je hodně aromatický", přikývla a dala tam opravdu jen trochu. To samé i u sladké papriky a kari. „Tak a teď to promícháme" zvolal jsem, vzal ji do rukou a posadil na linku, aby dostala pořádně do misky.

Společně jsme vařili a mě to připomínalo staré časy, kdy byla tak malinká a ujídala borůvky, které ji neskutečně chutnali.

„Mami, tati, hotovo", křikla z chodby a sušila si ruce do utěrky. Nandal jsem kuřecí maso do velké mísy a zeleninu do další. Placky byli na talíři připravené a poslední jsem přendal omáčky.

Nikolasovi jsem nasypal granule, které do pár minut zmizeli.

„Počkej Mio, ty si na to nedáš papriku?" optal jsem se hned, jakmile jsem viděl, že si ji tam nedala. „Já ji tam nechci", mírně odsekla a já se prudce podíval na Liu s Jirkou, který jen kývli rukou, ať to nechám být. Samozřejmě bych to nebyl já, kdybych si nerýpnul. „Ale víš, že paprika je velmi důležitá zelenina", řekl jsem klidně a dal ji si na maso a poté zabalil tortillu. „Ale já ji tam nechci". „A zkusila si to někdy?" kousnul jsem si a udělal blažený výraz na tváři. „Ne". „A chtěla by si?" opět jsem si kousnul a cítil na jazyku tu výbornou směsici chutí. Chvíli tak váhala, než vstala ze židle a přešla ke mně. Držel jsem ji to, aby to nespadlo a malinko si kousla. Chvíli tak žvýkala, než vykulila oči. Snědla mi celou tortillu přímo z ruky a já si jen dvakrát kousnul. „Chutnalo?" „Mohla bych ještě?" koukla na mě s prosebným výrazem a usedla si opět ke stolu naproti mně. „Určitě" řekl jsem s úsměvem a udělal ji novou. Položil jsem ji to na talíř a její si převzal k sobě.

Všichni jsme se najedli až dosyta a opřeli se plně do svých židlí. „Myslím, že tady z Mii bude jednou výborná kuchařka", řekl jsem a mrknul na ni. „Taky si myslím. Ode dneška vaří Mia" prohodil Jirka a dostal menšího lepáka. „Copak tobě mé jídlo nechutná?" obdařila ho lehce vytočeně Lia se zamračenou tváří. „Tak to není drahá. Je výborná kuchařka po tobě. Po mě určitě ne". Poukázal na sebe a zasmál se. „V tom máš pravdu" doplnila ho Lia a šibalsky se na mě usmála. „Myslel jsem, že mi třeba řekneš, že se pletu, nebo tak něco". Ublíženě pověděl Jirka a zahleděl se na ni. „Proč. To bych přeci kecala ne?" zasmála se a Jirka hned po ní. Jo, tohle popichování mi chybělo.