Neústupný

-27-

„Promiň, neměl jsem to v úmyslu, nepřísluší se to" „Co tím chceš říct? Že to byla chyba?" „Působí na mě Heet a ty to víš. Proč si mě nezastavil, než jsem vůbec něco udělal" „Nevěděl jsem, co se děje a najednou si mě líbal" „Proč si mě neodstrčil", zvolal jsem chabě a vyčítal si to. „Prosím, zapomeň, že se to vůbec někdy stalo". Vytrhnul jsem ruku a odešel ven ze školy.

„Můžeme vyrazit?" obdařil mě hlas Dereka a hned na to Jirky. „Jsi nějaký vyjevený, jsi v pohodě?" „Jo, jsem, můžeme teď prosím jet" dlaně jsem si položil na paže a chtěl se vydat k autu. „Tobě začal Heet, cítím to z tebe" řekl Derek a čapl mě za ruku. „Heet?" zeptal se Jirka zmateně a šel za námi. „Dereku, nejsem malej, můžeš mě pustit?" složil jsem uši k hlavě a snažil se vydržet bolest ruky, za kterou mě drží. „Dereku, evidentně ho to bolí". Zastavil se, pustil a nejspíš se i otočil. „Jirko, jestliže mu začal Heet, všechno na něj teď bude mít velký vliv. Je to něco jako když kočka hárá, hledá někoho, kdo se s ním vyspí. Na vlky to má stejný vliv, jen horší". „Jenže mě to mělo začít až zítra". Řekl jsem na obhajobu. „Zítra? Na úplněk? Zbláznil si se? Když víš, že to přijde, proč do té školy chodíš. Chceš se snad vyspat s liškou?", řekl chladně a opět mě čapl. „Jestliže ti to přišlo dřív, takže kdo ti tenhle stav způsobil. Vypadáš, jako kdyby ses měl složil jen při prvním dotyku". „Nikdo!" trhnul jsem s rukou. „A i kdyby, nic ti do toho není!" „Jsme vlci, musíme si kryt záda". „Jsme vlci, ale to neznamená, že mi musíš rozkazovat. Nejsi můj otec!" „Možná tě tvůj otec měl lépe naučit!" křiknul a tím mi došla řeč. „Seš totální kokot". Zvolal jsem chladně, otočil se na Jirku a lehce stáhnul uši. „Dnes k vám nepůjdu, to jsem chtěl říct už ráno. Pár dní budu v lese, pak se vrátím" jen jsem prohodil a odešel někam pryč.

„Kristiane! Vrať se!" křiknul ještě Derek a já se ani neotočil. „Vyhul si dicka kokote vylízanej" křiknul jsem na zpět, kousnul se do ruky, ale jen tak, abych viděl lehký obraz. Jakmile se objevil, rozběhl jsem se k nejbližšímu lesu.

Někam jsem skutečně doběhl, ale nebyl to les, kam jsem měl původně namířeno. Byl to dům Taheho. Obraz začal opět mizet a já se jen za tu krátkou cestu šestkrát kousnul. Krev mi tekla dál, jen obraz mizel. Nějak jsem se dobelhal ke vchodu s posledním viditelným místem a vzápětí obraz zmizel. Zazvonil jsem a čekal, až se dveře otevřou, nebo někdo promluví. „Dobrý den. Vy jste kamarád mladého pána". Pověděl s radostí v hlase. „Dobrý den, je Tahe doma?" „Ano, pojďte dál. Co se vám stalo?" zeptal se, mezitím, co jsem vešel. „Na dlouhé vyprávění, brzy mi to mají sundat". „To je dobře, skočím pro mladého pana, hned se vrátím, můžete se zde zatím posadit". Nadzvedl mi ruku a položil na tu svou. Pomohl mi se posadit a poté zmizel. 

„Kristiane, co ty tu" ozval se hlas Taheho, který se přibližuje. Vstal jsem a lehce znervózněl. „Ahoj Tahe, je mi to blbý, ale nemáte třeba nějakou chatu v okolí? Víš, blíží se úplněk a Heet zároveň. Byl jsem zvyklý být v lese, ale posledních pár měsíců jsem musel být ve sklepě, tam mě už však nikdo nedostane. Okolní lesy ještě tak moc neznám, neodvážím se jít do nich". „Jasně. Kousek odsud máme chatu. Zavedu tě tam" pověděl šťastně a chytl mě za ruku. „Ne, prosím. Půjdu sám. Je to kvůli tvému bezpečí". „Nebojím se" „Ale já jo" řekl jsem na obhajobu. Nakonec mě přemluvil, že mě Jerry odveze. Neměl jsem námitky.

„Tak jsme tu, chcete pomoct dovnitř?" „Ne, děkuju vám moc. Máte to u mě" „To je v pořádku, zítra se za vámi stavím a dovezu nějaké jídlo. Máte něco, co vám chutná?" optal se dřív, než jsem stihl vůbec vyjít z auta. „Prosím jen syrové maso" „Jenom?" „Ano prosím" „Dobře, žádný problém". Vystoupil jsem z auta, zavřel dveře a opět se kousnul do ruky. Udělat jsem to musel, abych viděl vůbec kam jdu a abych nikde nezakopnul.

Je zde celkem chladno. Zatopit si nebude lehké. Se závaznýma očima nemůžu nic.