Neústupný

-54-

„Chtěl bych ti to objasnit". „Nemáš co Wintere, jsem rád, že sis našel někoho, s kým chceš strávit zbytek života". Řekl jsem upřímně a lehce se nad tím pousmál. „Jenže já ti to chci vysvětlit. Je to sice moje snoubenka, ale já k ní nic necítím. Tohle manželství mi dohodili rodiče. Asi nevíš, že mě korunovali na krále co?" „To jsem nevěděl. Tak gratuluji". Myslím, že až moc dnes gratuluji. „Jelikož jsem teď král lišek, musí být i nějaká královna. A jak říkám, nic k ní necítím". „Ale jsi s ní zasnoubený". Sklopil jsem uši a ucítil letmý dotek na tváři. „Jenže moje city jsou stále s tebou. Svůj slib jsem nedodržel a každý den si to vyčítám. Ale jako král mám teď své povinnosti". „Já tomu rozumím". Řekl jsem slabě a sundal jeho ruku z mé tváře. „Ale stále jsi zasnoubený, měl by ses asi teď věnovat jí". „Krisi, prosím". „Wintere, no tak". Drtilo mi srdce ho takto vidět. Opět mě chytil za tvář a donutil se na něj podívat. Přiblížil se, že mě políbí, jenže v tom byl slyšet dívčí hlas. „To si snad ze mě děláš prdel" až znechuceně se to neslo kolem mého ucha a já se rychle odtáhnul. Viděl jsem velmi naštvanou snoubenku Wintera, jak mě probodává pohledem. „Omluvte mě" pověděl jsem a obešel ji. Nikolas jen hlasitě vrčel, když kolem ní procházel, ale já mu nic neřekl, i když jsem měl.

Přisedl jsem si zpět k Tahemu. „V pohodě?" „Nejsem si tak úplně jistý, ale to neřeš teď". Řekl jsem klidně a snažil se bavit.

Pár hodin uteklo a všichni se rozhodli, že už je čas jít. Souhlasil jsem s nimi. „Ty Krisi, nechtěl by si dnes večer přespat u nás? Chtěl jsem ti to nabídnout už kdysi na střední, ale pak si přešel na jinou školu, takže to úplně nevyšlo, tak co kdybychom to napravili?" „Tak dobře, jen to napíšu domů, aby mě nečekali". Napsal jsem jim rovnou, že tam odvezu i Nika, aby se ho pak ráno nelekli.

„Tak můžeme", vrátil jsem se se slovy už po zaplacení a připravený odejít. „Dobře, jsi tu autem?" „Jsem". „Tak pojedeš za mnou?" „Jo, akorát asi odvezu Nika domů, není úplně dobrý nápad vzít vlka do liščího paláce". Řekl jsem pobaveně. „Jo, to by bylo docela Hard no". Zasmál se nad tím a společně jsme vyšli ven. „Tak pojeď za mnou a až vysadím Nikolase doma, tak pojedeš první". „To beru". Pobaveně zvolal a vyjeli jsme.

Nikolase jsem vysadil doma, samozřejmě všichni už spali, s čím jsem tedy už počítal.

Přijeli jsme ke stále stejně obří vile a zaparkovali před ní. Vešli jsme a rovnou zalezli do Taheho pokoje. Ještě nějakou dobu jsme tak kecali, dokud nebyl slyšet z vedlejšího pokoje dívčí hlasitý křik.

„To snad nemyslíš vážně, že si chtěl líbat toho... toho... toho vlka" znechuceně zvolala a já jen sklopil oči hanbou. „Natálie, ale stejně jako já dobře víš, že tenhle vztah, co spolu máme, není nic víc než jen smluvní manželství". „Ne, tak to není. Já tě miluju a ty miluješ mě". „Nemiluju. Natálie, kolikrát ti to mám říkat. Miluju někoho jiného, a i kdybych tě miloval, nikdy s tebou nic mít ani nemůžu!" „A proč ne!" „Protože já už jsem označkovaný!!!" křiknul na celý barák a já jen zvednul pohled na Taheho, který nechápavě hledí. „Jak to myslíš, že už jsi označkovaný?" „Pamatuješ si toho muže, kterého jsem chtěl na sešlosti políbit? Tak to je on. On je ten, kterého miluju a jsem jím označkovaný. Stejně jako on je mnou". Prohlásil hrdě a já se nezmohl na nic jiného než jen sledovat pohled Taheho. Cítil jsem slzy v očích. „Chceš mi říct, že ty si se nechal označkovat chlapem? A ještě k tomu vlkem?!" začala ječet a byla slyšet obří rána. Pravděpodobně to byla váza a hned na to hlasité bouchnutí dveří. „Krisi, je to pravda? To, co tam teď řekli?" „Ano Tahe. Omlouvám se", okamžitě jsem se rozbrečel a snažil se přestat. „Nebreč. To nic. Jsem rád, že jsi to ty a ne ona". Pověděl klidně a hladil mě po zádech.

Po chvíli, kdy jsem se uklidnil, bylo z vedlejší místnosti slyšet liščí vití, čemuž já nerozumím, ale Tahe ano. A jeho pohled se mi moc nelíbil. Byl až moc smutný.

I když mě Winter miluje, nikdy spolu moct být nebudeme. Smíšené páry to nemívají lehké a obzvlášť v téhle době. Navíc, nikdy jsem neslyšel o tom, že by se vlk a liška navzájem milovali. Prostě je to vyloučené.

Možná v příštím životě Wintere.

Konec

Dámy a pánové je to tu, konec příběhu. 

Ale ne však úplný konec 😊

Pokud by jste chtěli pokračování, napište do komentářů Ano/Ne a podle toho budu pokračovat v psaní 😊 Doufám, že se vám počteníčko líbilo a budu ráda za každý názor na tento příběh, ať už kladné, nebo záporné.