Neústupný

-37-

Jeho ruce se po chvíli objevili na mých zádech a jen prudce polknul nutkání vrčet a užíval si ten pocit.

Pustil jsem ho a rychle přiběhl do kuchyně a spustil nadšeně. „Já v sobotu pojedu za svými prarodiči!" Lia upustila leknutím balení se špagetami a Jirka nadskočil. „Opravdu? Tak to je skvělé, ale už nás takhle neděs" pověděla s radostí Lia a vzala ze země balení. „Pardon, ale jsem tak nadšený!" zvednul jsem ruce na výšku hrudi a sledoval je, jak se klepou. „Nervózní?" optal se Jirka se smíchem. „Ne. No, možná trochu" přiznal jsem si sám sobě a utíkal po schodech do prvního patra za Miou. Našel jsem ji v jejím pokoji s chůvou, jak si hrají. Má opravdu moc pěkný pokoj. Přihopsal jsem k ní a k chůvě, klekl si naproti ní a usmál se. „Kris" pověděla radostně a začala se smát. Chůva jen zmateně seděla, vstala a někam běžela. „Přesně tak zlatíčko. Chtěla by si jít semnou zítra do školy? Představím tě pár přátelům". Na její tváří se označil jeden velký úsměv, zvedla ruce a začala tleskat. „Kris šťastný" řekla a já si ji vzal do rukou. Chytl jsem si ji co nejlépe a udělal s ní pomalou otočku. „Jsem šťastný a moc. Víš, že jsem si vždycky přál sestřičku, jako jsi ty? A teď ji konečně mám" pošimral jsem ji na nose a ona se rozesmála. Položil jsem ji na hebkou deku a začal ji lechtat. Nahlas se smála a její smích neviděl konce. Když jsem přestal, připlazila se blíže a podala mi hračku koně. „Chceš si hrát?" vzala si nějakou jinou postavičku koně a začala si hrát. Byla tak roztomilá, taková dětská nevinnost je opravdu k nezaplacení.

„Večeře" bylo slyšet z chodby, já odložil hračku a nahnul se k Mie. „Půjdeme na večeři, co ty na to". Vzal jsem si ji do náruče a šel pomalu ze schodů, až do kuchyně. „Tak jsme tu a máme pro vás novinu", řekl jsem nadšeně a hýbal ocasem sem a tam. „Copak máte za noviny", Jirka položil na stůl první talíř a vrátil se zpět k lince, aby mohl odnést další talíř. „Řekneš to ty?" podíval jsem se na Miu a čekal, zda to poví. „Kris šťastný!" zvolala nadšeně s rukama roztaženýma od sebe. Oba se otočili a nechali všeho, co právě dělali a přiběhli k Mie. „Výborně Mio, jsme na tebe tak pyšní" pověděli se slzami na krajíčku.

Usedli jsme ke stolu a pustili se do jídla.

Jakmile jsem dojedl poslední sousto, opřel jsem se plně o židli a hladil nacpané břicho. „To byla síla. Kdybych nebyl tak nacpaný, přidal bych si". Jen jsem řekl a škytl. „Jsme rádi, že ti chutná" pověděl Jirka a začal sklízet ze stolu. „Pomůžu ti". Vstal jsem a vzal všechny talíře ze stolu, omyl a uklidil zpět na své místo. „Už asi půjdu spát, jsem nějaký vyčerpaný po dnešku". Pověděl jsem mile a chystal se k odchodu. „Kris!" mírně křikla Mia a natahovala se ke mně. „Copak Mio" přišel jsem k ní blíže a ona se jen stále natahovala a rukama dělala, že chce ke mně. „Tak dobře, tak pojď", jen jsem pobaveně prohodil a vzal si ji. „Půjdeme spát spolu. Když bych náhodou usnul, přijdete si pro ni?" zasmál jsem se nad tím a Lia s Jirkou hned na to. „Určitě, běž si odpočinout" pověděla Lia a pomalu vstala. „Tak pojď Mio, půjdeme do hajan".