Neústupný

-39-

Šel jsem se nahoru převleknout, Lia mi koupila nějaké věci na převlečení a jsou fakt pěkné. Vzal jsem si černé rifle, bílé triko a na to koženou bundu, která byla fakt stylová.

Pod schody napjatý a mírně ve stresu sleduji schody, zda se brzy objeví Jirka, nebo Lia s Miou.

Někdo zaklepal na dveře a já mírně nadskočil. Otevřel jsem je a kouknul na osobu, která ke mně byla otočená zády. „Přejete si?" optal jsem se lehce a řekl bych, že i mile. Osoba se otočila a vyklubal se z ní Derek. „Dereku, přišel si" s úsměvem jsem řekl a pokynutím ruky pozval dál. „Snad nevadí, že pojedeme mým autem", řekl mile a kouknul na mě seshora. „Co máš za auto?" „BMW E46" „Neke, no tak to beru všemi deseti!" Má dobrý vkus. Lehké kroky po schodech naši konverzaci přerušili. Koukneme se společně na schody, a tam Jirka drží Miu hezky upravenou a Lia hned v zádech. „Wow, copak je to za krásnou slečnu", pověděl jsem mile a převzal si Miu do rukou. „Byla by tato mladá slečna ochotna jít semnou?" Přejel jsem ji prstem přes nos a začala se smát.

„Děkuju, nebojte, vrátím vám ji ještě dnes", řekl jsem klidně venku na terase. „Toho se opravdu nebojíme, že by si ji nedovezl zpátky". Pověděla Lia s pobavením a sledovala Jirku, jak si bere klíče od auta. „Nemusíš, odvezu je", prohodil Derek a tím zastavil Jirku v schůzi. „Určitě?" „Ano". „No, tak dobře, aspoň budeme mít chvíli pro sebe, že Lio?" ta netušila co říct, celá se zčervenala a utekla zpět do domu. „Jeďte opatrně", jen nadhodil a zmizel v domě. S Derekem jsme se na sebe jen koukli a začali se neskutečně smát.

„Tak jedeme, jste připoutaní?" zvolal Derek hned, jakmile nasedl po tom, co přendal sedačku Mie k sobě do auta. Rozjel se a já si užíval ten zvuk. „Máš rád auta?" „Jo, miluju je. Hlavně ten zvuk". „Jo, ten pocit znám". Řekl pobaveně a sledoval cestu.

Po chvíli jsme dojeli ke škole, a ještě to pro túroval. To byl panečku zvouček. Vypl motor, vystoupili jsme, já držel Miu a šlo se vpřed. Se vzpřímenou hlavou vzhůru jsem sledoval pohledy všech. Bylo jich tu mnohem víc, než bych čekal. Spousta malých lišek, kteří vlky opovrhují.

„Počkáme tu, mám se sejít s Tahem". Derek jen přikývnul a sledoval okolní lišky, jak házejí pohled za pohledem. „Támhle jde", jen jsem pohodil hlavou směrem, kudy Tahe přichází a sledoval jeho úsměv. „Už jsem si začal říkat, že se neuvidíme". Pověděl s úsměvem ve tváři a očima si prohlížel Miu v mém náručí. „Myslel jsem, že nemáš sourozence". Podivil se a kouknul na Dereka po mém boku. „Tohle je Mia, moje mladší sestra. Nejsme sice pokrevně příbuzní, ale pro mě to sestra už bude navždy. A Dereka znáš. To je zase můj strýc". Koukli jsme na sebe a on mě jen pohladil mezi ušima. „Strýc? To jako vážně?" „Jo, dozvěděli jsme se to oba náhodou při naší hádce" zasmál jsem se nad tím a otočil se ke vchodu do školy. „Páni, tak to je super, že máš strýce. Mimochodem, viděli jste to auto před školou?" Nadšeně se zeptal Tahe a koukal ze mě na Dereka a opět na mě. „Jo, co je s ním?" Zeptal se Derek lehce podrážděně. „To je bourák co? Tato auta jsou jen na zakázku a bývají hodně drahá, a to i na můj vkus. Motor to má úžasný a ten zvuk". Vyprávěl o tom, jako kdybychom v něm právě nejeli, jenže to on ještě stále nevěděl. „Víš Tahe, to auto patří tady Derekovi", pověděl jsem lehce pobaveně z jeho reakce. „Opravdu? Dereku, máš úžasný vkus. To auto je super". Třepotal ocasem ze strany na stranu snad celou cestu do třídy. „Ty už jdeš do třídy? Nebo jdeš s námi", mile jsem se optal a nějak doufal, že se přidá. „Do třídy opravdu nějak nespěchám, pokud vám tam nějak nebudu překážet, tak se rád přidám". Zachichotal se a vešli jsme do mé třídy.