Nastoupit na školu plnou lišek, když jste vlk asi nebude úplně procházka růžovým sadem.
A co teprve, když si nenecháte rozkazovat?
Hned první den po nástupu na novou školu se Kristian porve a tím začne všechen kolotoč.
Princové lišek mu šlapou na pa...
Otevřel jsem poslední dveře od třídy, kterou jsme ještě neprohlédli. Ihned se mi naskytl pohled na mladíka, kterého ráno bili. „Ten ve druhé lavici u okna, ten, který právě teď hledí ven z okna". Pověděl jsem, mírně poukázal rukou a pootočil se k bělovlasému mladíku, který je naštvaný. Podívám se zpět na chlapce, kterého bili a přišlo mi, že je podobný onu princi. Zmateně jsem hleděl z jednoho na druhého a viděl čím dál více podoby. Možná vzdálení příbuzní?
Princ lišek se zdál být naštvaný ještě více než před tím, i když to snad ani nemohlo být možné. Přišlo mi, že mu stiskl ocas ještě víc a nacpal ho do třídy. Sledoval jsem celou tu show, která se zde odehrává. Všichni ve třídě se začali klanět se sklopnýma ušima. „Ráno si bil tohohle kluka?" optal se princ. Stál jsem kousek od nich, takže mě mladík, kterému jsem ráno pomohl uviděl a mírně se usmál. Nepatrně Evžen, nebo jak je jeho jméno kývnul a hned skončil na kolenou. „Omluv se a řekni, že už se to nikdy nestane. Pokud se to ještě někdy bude opakovat, nebude tak lehké vyváznout". Pověděl princ, zatímco ho držel zezadu za krk. „Už se to nestane, promiň Tahe". Pověděl a já lehce zalapal po dechu. Tohle je Tahe? On? Ale proč byl princ tak na větvi, když ze mě byla cítit jeho krev. Princ si ho otočil k sobě, dal mu pěstí a poté ho nechal odejít.
„Hej, ty" zvolal někdo a mě tím vytrhnul z myšlení. Stojíme na chodbě já, Tahe, princ a asi pár jeho přátel opodál. „Ano?" podíval jsem se vysokému princi do očí a čekal co řekne. Jeho zloba evidentně stále nezmizela. „Jak se jmenuješ" „Jsem Kristian", pověděl jsem v klidu a mírně se usmál. „Kristiane, děkuji že si bránil Taheho. Ode dneška mi můžeš říkat Winter a kdyby si cokoliv potřeboval, stačí si říct". Sklopil uši, přivřel oči a poklonil se. Zmateně hledím na prince, tedy chci říct Wintera a hned, jakmile jsem zaslechl divné pády, otočil jsem se do chodby. Všichni se klaněli, oni spíš doslova leželi na zemi. Jen Tahe zůstal stát, ale při tom se zářivě usmíval. I on se po chvíli mírně uklonil. „Vím, že jste princ, nesmíte se klanět vlkovi, jako jsem já". Dotknul jsem se princových rukou, jako kdyby o nic nešlo a uslyšel jsem hlasité zavrčení z chodby za mnou. Winter se usmál a vrčení utichlo. Zmateně, a přesto rychle jsem svoje ruce z těch jeho sundal a po odstoupil na správnou vzdálenost. „Vím, že mi to nepřísluší, ale mohl bych vědět, proč je pro vás Tahe tak důležitý, že jste mě kvůli tomu praštil?" optal jsem se nervózně a hrál si s prsty na rukou. „Ty si ho praštil?" vyjel Tahe po Winterovi a já jen zmateně pozoroval. „Zadrž Tahe, měl na sobě tvou krev a je to vlk, nediv se mi, že jsem tak vyjel. Udělal by si to samé, kdyby měl na sobě mou krev, měl jsem chuť ho zabít". Stáhnul jsem uši k sobě a malinko poodstoupil. „Kristiane, promiň za tu ránu ráno. Tahe je můj mladší bratr a já nemůžu dopustit, aby se mu něco stalo, proto ti jsem vděčný, že si zasáhl". Usmál se Winter a pohladil mě mezi ušima. „Děkuji Kristiane, že si mi ráno pomohl, už nějakou dobu to trvalo a jemu jsem to říct nechtěl" pověděl Tahe a usmál se jako sluníčko. „Takže na této škole jsou dva princové, ale proč to nikdo neví". „Chtěl jsem to tak. Chtěl jsem klidný středoškolský život, najít si kamarády a ne někoho, kdo ti podlejzá jen proto, že si princ". Odvětil Tahe a lehce si prokřupnul prsty. Jen jsem přikývnul a zahleděl se do země. Tahe odešel na hodinu a já se vydal s Winterem chodbou zpět do naší třídy. „Co se ti stalo s okem, pokud vím, do obličeje jsem tě nepraštil". Pověděl, zatímco nenápadně pozoruje moji tvář. „To není od tebe, teda vás". Zakoktal jsem se uprostřed věty, doufal, že mi to promine, když jsem mu tykal. Koneckonců je to princ. „Řekl jsem ti přece, aby si mi tykal a říkal Winter" pověděl, zatímco mi chytl rameno a tím mě zastavil. Zmateně na něj pohlédnu, do jeho krásných červených až krvavých očí. „Ukaž mi to", sáhl mi tvář, a to jsem ihned uskočil a začal zběsile vrčet. On jen stáhl ruku zpět k tělu a jen zmateně hleděl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tahe
Tak a je to tady, poslední kapitola týdne 😊 Další kapitolu vydám v pondělí, aby jste se měli na co těšit. Užijte si víkend, zatím páčko
