Bad Behaviour ✔

¤ 1 ¤

Uchiha Sasuke nechodil na párty.

Důvody byly nad slunce jasné, opravdu. Jen nechápal, proč s ním nikdo jiný nesouhlasil. Bez ohledu na to, jaká událost se slavila, večírky byly hlučné, otravné, chaotické, špinavé, hlasité, rušivé, zbytečné a všechny ostatní přívlastky v tomto smyslu mohly jen přispět k jeho seznamu.

Jako generální ředitel společnosti Uchiha Corporation a jeden z nejúspěšnějších mladých mužů v Japonsku (jednou byl i na titulní stránce Tokyo Daily), bylo samozřejmé, že byl zván na spoustu večírků. Svatby, narozeniny, výročí, uvedení produktů na trh... každý možný večírek, jaký si lze představit, navštěvoval jen proto, aby navázal kontakty – něco, co, jak neochotně uznával, bylo na scéně obchodu zásadní.

Svou společnost velmi miloval, ale rozhodně by mu nevadilo, kdyby se vzdal této části.

Bylo tedy rozumné, že byl v poněkud nelítostné náladě, když Naruto přišel do jeho kanceláře v osm hodin, aby ho odtáhl na slavnostní zahájení. Měl v plánu jít domů v devět, vykoupat se a pak si přečíst knihu nebo si zdřímnout. Rozhodně by tomu dal přednost, než kdyby musel stát v tomto hlučném, přeplněném tanečním sále s falešným úsměvem na rtech.

Kolem prošla vysoká nádherná čtyřicátnice oblečená ve zlatém od hlavy až k patě a koketně se na něj usmála.

Bože, pomyslel si Sasuke, potlačil otřes. Dokonce i papírování v jeho kanceláři by bylo lepší než tohle.

„Netvař se tak mrzutě, Sasuke!" kolem krku se mu omotala paže. „Vyděsíš všechny krásné holky!" byl to samozřejmě Naruto, který držel sklenku šampaňského a usmíval se tak široce, že ho to muselo bolet na tvářích. „Pochop, důvod, proč jsem tě požádal, abys přišel se mnou je, aby ses mohl uvolnit a zabavit se!"

„Myslíš důvod, proč jsi mě sem dotáhl," opravil ho Sasuke. „Určitě si nepamatuji, kdy jsem souhlasil,"

„Oh, to mě bolí!" Naruto se dramaticky chytil za hruď. „Usměj se, hlupáku, usměj se! Ukaž světu, že nejsi tak děsivý, jak si představují. Víš, jak tě vykreslují v médiích."

„Fakt."

„Jo," přikývl Naruto. „A teď tohle, jdi si dát šampaňský a pak si zatanči nebo tak něco. Strávil jsi roky učením se valčíku a to všechno jsou zbytečné znalosti, když je nepoužíváš, že?"

„Ne, že bych ty roky strávil dobrovolně," odpověděl Sasuke defenzivně. „Neměl jsem na výběr."

A to byla pravda. Kurzy tance, hudební kurzy, hodiny čajového obřadu a další lekce různých věcí – být dědicem Uchihy mělo své výhody, ale podle Narutova názoru to bylo víc problémů, než to za to stálo. Co vůbec mají čajové obřady společného s obchodem?

S úsměvem poplácal Sasukeho po rameni. „Proto je musíš využít," řekl a ukázal na bar. „Vidíš támhle tu ženu?"

Sasuke automaticky natáhl krk a následoval směr Narutova gesta. U baru seděla žena a v ruce držela koktejlovou sklenici. Ta róba, kterou měla na sobě, velmi dlouhý výstřih na zádech a její dlouhé vlasy, splývající přes ramena v jemných vlnách, byly zbarveny do růžova. Do růžova! Pomyslel si Sasuke zmateně. Nikdy předtím neviděl takovou barvu vlasů a už vůbec ne na prvotřídních večírcích, jako je tento, kde všichni předstírali, že jsou urození a slušní.

„Požádej ji, aby si s tebou zatancovala," naléhal Naruto. „Vypadá hezky,"

„Její vlasy jsou růžové," Sasuke si nemohl pomoct a konstatoval to, co je zřejmé.