Bad Behaviour ✔

¤ 11 ¤

Možná spíše ze zvyku než ze skutečné disciplíny, byla Sakura ranní ptáče. Byla typem člověka, který bez ohledu na to, kdy šla spát, se každé ráno probudil kolem sedmé.

Právě teď jí to ale bylo jedno. Mohla prostě spát už navždycky; postel byla tak pohodlná, prostěradla tak hedvábná a hladká, polštář tak měkký...

Sakura zamrkala. Nebo si alespoň myslela, že ano, protože měla zavřené oči a bylo možné skutečně mrkat, když byly oči zavřené? Ta postel nebyla její. Ta prostěradla nebyla její. Ten polštář nebyl její.

Můj bože, co tady dělám?

Zaplavila ji vlna paniky, Sakura se leknutím probudila a vykřikla, když se její noha dotkla něčeho – něčeho měkkého, něčeho teplého – a vyštěklo chraplavé: „Kurva! Co to sakra?" to něco, a vykřikla ještě víc, když viděla, co – nebo spíše kdo – to bylo.

„S-Sasuke. Proč jsi tady?"

„Ty!" Sasuke překypoval vražedným úmyslem, když si dal ochrannou ruku na břicho. „Jak se opovažuješ mě kopnout!"

„Ale proč jsi tady?"

„Tohle je můj pokoj, ty pitomče." Sasuke se zamračil.

„Tvůj pokoj. Tohle je tvůj pokoj," Sakuřiny oči se rozšířily, když se rozhlédla a pak si v panice přitáhla přikrývku těsněji kolem sebe. „Co tady sakra dělám?"

„Včera v noci jsi usnula, když jsme spolu mluvili," řekl jí na rovinu a masíroval si bolavé břicho. „Byl jsem tak milý, že jsem tě přinesl dovnitř."

Ostražitě se na něj podívala s přimhouřenýma očima. „Nic jsi neudělal, že?"

„Já? Tobě?" nevěřícně na ni zíral. „Děláš si legraci."

„Možná si ji děláš ty," trvala na svém a dívala se na sebe pod prostěradla. Dobře. Všechno oblečení tam stále je. Dokonce měla i boty. Dobře, vůbec to nevypadalo, že by něco udělal.

„Jak hluboko jsem ve tvých očích, Sakuro?"

„Ne moc hluboko," rozhodla se říct a pak se zazubila. „Koneckonců, máš pěknou postel. Měl bys mi říct, kde jsi koupil nábytek."

Protočil očima, posadil se na křeslo v rohu svého pokoje a chvíli si ji prohlížel. Přemýšlel, proč nebyla úplně vyděšená, protože kdyby to bylo na něm, měla by být úplně vyděšená. Možná že není ten typ, který... využívá bezmocné ženy, ale vážně! Chovala se v jeho blízkosti až příliš uvolněně, možná něco jako způsob, jakým se chovala kolem Tenten, a z nějakého důvodu se mu to vůbec nelíbilo.

Skutečnost, že se mu to nelíbilo, se mu nelíbila ještě víc, takže si Sasuke zakryl obličej rukou a vnitřně si nadával.

„Přinesl jsem ti nějaké oblečení," řekl, když si všiml, že se na něj dívá a ukázal na tašku na posteli.

„Jo?" Sakura zaklonila hlavu a podívala se na tašku, kterou okamžitě poznala. „Odkud?"

„Tenten."

Zvedla obočí. „Takže Tenten ví, že jsem tu strávila noc."

„No, ano," odpověděl Sasuke, rozložil noviny a pak se na ni podíval. „Je s tím nějaký problém?"

„Ne," pokrčila rameny. „Už tak si myslí, že jsem do tebe blázen, takže pravděpodobně uspořádá oslavu s gratulaci nebo tak něco, až se dneska večer vrátím domů. O nic nejde."