Bad Behaviour ✔

¤ 17 ¤

Někdy přemýšlela, jestli je to v pořádku.

Tohle... tohle mezi Sasukem a ní. Přemýšlela, jestli je to v pořádku, jestli se jeden z nich zraní, jestli se oba zraní. Zranili by se jen tehdy, kdyby do toho byly zapojeny city a... ona nevěděla. Byly v tom city? Cítil k ní on něco víc než co obsahovala jejich dohoda? Cítila ona k němu něco víc, než na co byla připravena?

Nebyla si jistá.

Uchiha Sasuke, navzdory tomu, jaký byl, když se nikdo jiný nedíval, byl jiný, kvůli nedostatku lepšího slova. Nebyl jako Sai. Dokázal v ní číst jako v otevřené knize. Dělal si o ní starosti, bál se o její blaho, ale nebránil jí v tom, aby udělala to, co chtěla nebo co považovala za správné, a ona... si toho cenila. Potřebovala koneckonců jen trochu povzbudit, trochu... trochu podpory, že všechno bude nakonec v pořádku.

Sai by jí tohle nikdy nedal. Sai byl neomalený, rozhodný a věřil, že ví všechno nejlépe. Možná ano – ona to koneckonců nikdy nezjistila. Sai jí věřil, ale navíc ji chtěl chránit.

Sakura nepotřebovala ochranu. Nechtěla ochranu.

Potřebovala někoho, kdo by jí věřil – a Sasuke to dnes večer udělal.

Milovala ho?

Upřímně řečeno, nevěděla. To, co právě teď cítila, se lišilo od toho, co cítila k Saiovi a ona byla do Saie zamilovaná – alespoň si to myslela. Znamenalo to, že nebyla zamilovaná do Sasukeho? To taky nevěděla.

Jediné, co věděla, bylo, že jí nevadilo, že to nevěděla. Ne teď. Ještě ne. Měli jiné priority a tohle, ať už to bylo cokoliv, mohlo počkat. Musela přemýšlet o své rodině a o své nové práci u Miyazawových, ve které měla začít zítra. On musel zachránit svou společnost a vyřešit své problémy s Itachim.

Tohle mohlo počkat.

Tohle, ať už to bylo cokoliv, mohlo počkat.

Sakura zavřela oči, nechala se zmocnit spánkem a věřila.

Xx

Karin neměla ráda lidi, kteří chodili pozdě. Ona vždy chodila včas, někdy i deset minut dřív a měla ráda, když ji lidé respektovali natolik, že na ni čekali, místo aby na ně čekala ona.

Což byl důvod, proč, když Sakura vešla do její kanceláře deset sekund po deseti ráno, jejich domluveného času, si nebyla jistá, jak se má cítit. Na jednu stranu to sotva zvládla. Na druhou stranu v podstatě zářila, jako by to byl jeden velmi šťastný den a to se Karin nějak nelíbilo. Neměla by být šťastná. Tohle byla pekelná díra – pro ni, každopádně – a jediný, kdo tu mohl být šťastní, byli ti s mocí. A tu Sakura rozhodně neměla.

„Jsi připravená?" zeptala se Karin nakonec a zahnala všechny myšlenky pryč.

Sakura se jednoduše usmála. „Ano."

„Dobře," červenovláska vstala, sebrala ze stolu složku a podala ji Sakuře. „Vezmu tě na malou prohlídku a pak tě zavedu do tvé kabinky. Mimochodem, ty dokumenty budeš muset vyřídit do konce dne a tato kniha obsahuje všechna pravidla, která musíš dodržovat."

„Dobře," Sakura přikývla a podívala se na název složky. Kabinka a úkol hned první den. No, to se dalo čekat. Koneckonců, každý by měl začít u dna a ona nebyla skoro nikdo zvláštní. Na zlomek vteřiny ji zasáhla starost, protože si najednou vzpomněla, že od ukončení studia nedělala žádný úkol související s v financemi, ale předpokládala, že to bude v pořádku. Nenech si ničím zkazit den, řekl jí Sasuke dnes ráno, a to bylo přesně to, co se chystala udělat. Zasunula ji do tašky a vyčkávavě se na Karin podívala. „Takže... prohlídka?"