Bad Behaviour ✔

¤ 3 ¤

V Ichiraku bylo rušno, když Naruto vstoupil a spěchal jako vždycky. Očima zběsile bloudil po restauraci, než se plácl do čela, když si vzpomněl, že už udělal rezervaci. Sasuke za ním měl ruce zastrčené v kapsách, prakticky zářily vražedným úmyslem.

„Dobré odpoledne, Naruto-san, Sasuke-san," oslovil je zdvořile Toudou Shuuhei, majitel. „Jak vám dneska mohu pomoci?"

„Brý, Shuuhei!" Naruto se vesele usmál. „Myslím, že jsem dneska udělal rezervaci?"

„Ah, ano," přikývl Shuuhei. „Na jméno Haruno Sakura, myslím?"

„To je ono."

„Ona je už tady, Naruto-san," řekl Shuuhei a ukázal chodbou, která vedla do VIP salónků v zadní části restaurace. „Doprovodím vás do vaší místnosti, když dovolíte?"

Když následovali Shuuheiho chodbou, Naruto udeřil Sasukeho loktem do žeber, a to tvrdě. Jakmile Sasuke vzhlédl a dlouze, tvrdě se zamračil, zašeptal: „Přestaň trucovat, teme. Je to neatraktivní."

„Čí je chyba, že jsem tady?" odsekl Sasuke prudce. „Pro boha živýho, Naruto, za dvě hodiny mám schůzku s Hyuuga Corporation, dokončujeme naši smlouvu a nemůžu ji zrušit jen kvůli tomuhle!"

„Postarám se o to," slíbil Naruto sebevědomě, a když po něm Sasuke střelil pohledem, zabručel: „Dej mi šanci, jo? Vím, jak dohoda funguje a jaká by měla být. Byl jsem s tebou na všech schůzích, ne? Kromě toho dnes ji vede Hinata – co by se mohlo pokazit?"

Spousta věcí, pomyslel si temně Sasuke, ale nic neřekl.

Naruto měl pravdu – dnes vedla Hyuuga Hinata. Navzdory tomu, jak byla dívka talentovaná a chytrá, Sasuke si osobně myslel, že není úplně vhodná k tomu, aby vedla společnost. Byla velmi měkká a příliš dobrosrdečná pro její vlastní dobro. Její bratranec, Hyuuga Neji, by byl pro tuto pozici perfektní, kdyby se nerozhodl být její pravou rukou. I když dnešní schůzku vede Hinata, Neji je pryč na služební cestě a Naruto jede jako zástupce, Sasuke si byl téměř jistý, že dohoda klapne perfektně. Ta dívka byla odjakživa zamilovaná do Naruta, i když Sasuke prostě nedokázal pochopit proč.

„Fajn," souhlasil nakonec. „Jen když mi slíbíš, že mi hned potom zavoláš a řekneš mi o tom všechno."

„Slibuji!" Naruto vážně přikývl.

V tu chvíli dorazili před místnost. Shuuhei natáhl ruku, připravený otevřít dveře, ale Naruto ho zastavil.

Otočil se k Sasukemu a zeptal se: „Pamatuješ si náš plán?"

„Pamatuji si tvůj plán, jestli myslíš tohle," odpověděl Sasuke suše. Nejenže si ho pamatoval; také měl v kapse zmačkaný lístek, který ho Naruto donutil strčit si do kapsy, shrnující, co měl dělat po zbytek dne. Netřeba říkat, že ten plán nesnášel a nenáviděl Naruta za to, že na to vůbec pomyslel.

„Dobře," Naruto spokojeně přikývl. „Pak by to mělo jít skvěle." Řekl Shuuheimu: „Jsme připraveni."

Shuuhei otevřel dveře a ustoupil stranou, aby je pustil dovnitř.

První, co Sasuke viděl, byla růžová – růžová jejích vlasů, samozřejmě. Byly poutavé. Druhá věc, kterou viděl, byly jasné, zářivé barvy a tentokrát to nebyly její vlasy – byla to... ona. Měla na sobě květovanou halenku a tmavě modré dříny, které překvapivě zmírnily oslepující efekt barev a vypadalo to... dobře, i když to nerad přiznával. Její kabelka byla růžově červená s velkou, světle růžovou stuhou na ozdobu.