Bad Behaviour ✔

¤ 24 ¤

„Uchiha Sasuke."

Sasuke si odhrnul ofinu a otočil hlavu k hlasu, tváří v tvář jedinému Miyazawovi Akihitovi. Na rtech staršího muže se rozlil malátný úšklebek a zelené oči se mu leskly pobavením.

„Miyazawa-san," přikývl Sasuke. „Jste tu brzy."

Bylo pondělí a asi za hodnu mělo začít poslední setkání mezi oběma společnostmi. Všichni v budově sršeli energií a očekáváním, a zatímco jeho vnitřek byl uzlíček nervů, nějakou čirou silou vůle se Sasukemu podařilo vypadat sebevědomě a odtažitě jako obvykle.

Dneska byl ten den.

Dnes byl den, kdy zjistí budoucnost společnosti Uchiha, ať už ji bude mít v rukou on nebo Miyazawa Akihito. Upřímně řečeno, pod tím vším se Sasukemu ulevilo. Posledních pár týdnů ze sebe vydali to nejlepší a čím dříve to zjistí, tím lépe. Jen jedna věc byla jistá: dnes večer se bude bavit a pít, aby utopil svůj smutek, nebo oslavil své vítězství.

„Oh, ano." Akihito přikývl. „Předtím, je tu něco naléhavého, co bych chtěl nejdříve probrat s vámi."

„Samozřejmě." Sasuke se podíval na Naruta a Itachiho a pak ukázal směrem k zasedací místnosti. „Můžeme?"

„Určitě."

Sasuke nic neřekl, když vedl Akihita do zasedací místnosti a všichni čtyři se posadili na židle. Nastalo ticho, když se Akihitovy tmavě zelené oči zaměřily pouze na Sasukeho v téměř intenzivním pohledu. Na oplátku Sasuke jen zíral zpátky, jeho pohled byl neochvějný a silný.

Za méně než vteřinu se Akihito rozhodl.

„Došel jsem k závěru," začal vážně. „A myslím, že vás to potěší. Vás všechny."

„Promiňte?"

„No... jak to říct jednoduše, co?" řekl Akihito víc pro sebe a pak se předklonil. Když promluvil, jeho zelené oči se pobaveně leskly. „Rozhodl jsem se stáhnout."

„Cože!" Naruto zíral. „Ale to znamená..."

„Správně," přikývl Akihito. „Nekoupím společnost Uchiha. Žádné převzetí, žádné fúze, nic."

Něco v těch tmavě zelených očích Sasukemu prozradilo, že Aihito si užívá tento okamžik, kdy on byl ten, kdo má moc a ostatní byli jen jeho podřízení. Podezřívavě se podíval na generálního ředitele. „A proč jako?"

„Místo toho," úšklebek na Miyazawových rtech byl chorobně potěšen, když odpověděl. „bych rád podal ruku Uchihům pro budoucí partnerství nebo společný podnik s Miyazawovými... pokud je to pro vás prospěšné."

Itachiho oči se nepatrně zúžily. Partnerství nebo společný podnik se společností tak vlivnou, jako je Miyazawa, by si velmi pravděpodobně zajistili svou vlastní pozici na trhu a tak by starší ani ve snu nenapadlo, že by společnost někomu prodali – alespoň po dobu jejich aliance. Nejen, že by jim to dalo více času, pokud by Madara zkusil něco jiného, ale odehnalo by to konkurenty. Svým způsobem to byla jedna z nejlepších věcí, která se jim mohla stát, pokud se to udělá správně.

„Samozřejmě, není třeba se rozhodovat hned. Přejdeme most, až se tam dostaneme," pokračoval Akihito, jeho hlas byl podivně potěšený. „Prostě dělám nabídku. Ať už se rozhodnete přijmout nebo ne, je to úplně na vás. Dovolte mi, abych vám připomněl, že to může být velmi prospěšné pro vaši společnost... a samozřejmě i pro mou."

Nedůvěra pomačkala prostor mezi Itachiho obočím. „Na základě čeho?"

Po Akihitově tváři přelétlo pobavení, krátké, ale nezaměnitelné. Sasuke měl pocit, že jeho starší bratr trefil hřebík na hlavičku.