Bad Behaviour ✔

¤ 21 ¤

Tenten stála ve dveřích a prohlížela si obývací pokoj.

Pohodlné polštáře, zkontrolováno. Dvě krabice Kleenexu, zkontrolováno. Jahodový cheesecake, zmrzlina, zkontrolováno. Uprostřed toho všeho seděla na pohovce s očima přilepenýma k televizní obrazovce Sakura, kolena si složila k hrudi a vypadala opravdu velmi, velmi nešťastně.

„Sakuro..." Tenten zamířila k pohovce, nedbale upustila tašku na podlahu a natáhla ruce, aby objala svou spolubydlící, obočí se jí kroutilo starostí. „Oh, Sakuro, dobrý bože, co se stalo?"

Sakura se ani nepohnula, aby se odtáhla. Místo toho položila hlavu na Tentenino rameno a hlasitě popotahovala tím nejnedůstojnějším způsobem. Po tom prokletém obědě se Sasukem se vrátila do kanceláře a dokázala po zbytek dne pracovat. Když však přišla večeře, byla už příliš vyčerpaná na to, aby začala svou lekci s Ougi, a ta ji k jejímu překvapení a vděčnosti propustila. Zřejmě nemělo cenu se pokoušet učit, když myslela na jiné věci – což bylo do značné míry podcenění roku. Strávila každou bdělou chvíli přemýšlením o tom, co se dnes stalo a nedokázala od toho ani na vteřinu odpoutat mysl. Jakmile se Sakura vrátila domů, postavila si v obývacím pokoji pohodlný tábor a plánovala po zbytek noci strávit sledováním repríz Přátel. Od chvíle, kdy začala koukat na Přátelé, uběhly tři hodiny a ona se uklidnila.

To nejhorší už alespoň přešlo.

„Lepší otázkou je kdo se stal," zamumlala Sakura Tenten do náruče. „Bože, Tenten, bylo to tak strašné. Vůbec mi nevěřil!"

„Co se stalo?" Tenten se zamračila. „Kdo ti nevěřil?"

„Sasuke se stal," Sakura se odtáhla a snažila se zastavit její nos. Popadla kapesníčky a foukala do něj a s maximální přesností ho hodila do odpadkového koše, který si pohodlně umístila blízko nohou, když si uvědomila, že její epizoda pláče právě začíná. Podívala se na Tenten a začala vyprávět své spolubydlící o tom, co se dnes stalo, přičemž zacházela do podrobností, jak jen mohla.

Výraz Tenten se změnil z vyděšeného na zmatený a pak na překvapený a pak, když Sakura skončila, na úplně rozzuřený. „Co to kurva?" zamračila se na jejich konferenční stolek. „Co to kurva? On ti nevěřil? Jak mohl být tak hloupý?"

Sakura se slabě usmála. „Myslím, že byl jen.... Jo."

„Byl co? Co přesně byl, Sakuro?"

„Opatrný. Jeho společnost je koneckonců ohrožena a já si myslím, že je v tuto chvíli... opravdu vystresovaný."

„No, to ale není omluva!" vykřikla Tenten a vypadala velmi rozzuřeně a když Sakura otevřela ústa, zvedla prst: „Ne. Neopovažuj se ho bránit, Sakuro. Ty i já víme – ano, ty to víš – že to, co udělal, bylo špatné. Byl hrubý, byl krutý a pochyboval o tobě, zatímco ty jsi vůči němu nikdy neprojevila žádnou zradu! On je prostě – on je prostě – oh, bože, právě teď ho chci stáhnout z kůže za živa!"

„Tenten –"

„Fajn, takže i kdyby měl právo být opatrný, neomlová to, jak odporně se choval, jak strašně se choval k tobě –"

„Tenten –"

„A proč," zamračila se spisovatelka romancí na Sakuru. „A proč, prosím řekni, jsi vůči tomu tak klidná? Měla bys být naštvaná! Měla bys být rozzlobená! Máš na to plné právo! Ty se vůbec nezlobíš?"

„Zlobím," řekla Sakura a když Tenten vypadala nepřesvědčeně, zopakovala: „Zlobím, upřímně. Ale jsem tak unavená."

„Unavená z čeho?"