Bad Behaviour ✔

¤ 16 ¤

„Jseš mrcha."

Když Karin slyšela to náhlé a nečekané prohlášení, odložila svůj šálek, zvedla obočí a podívala se přes místnost na Suigetsua. „Co tím myslíš?" zeptala se hladkým hlasem.

Suigetsu si dal ruce do kapes a šel k ní, jeho kroky byly líné a jeho úšklebek nečitelný. „Sai mi řekl, jaká je tvoje malá sestřenka."

„Opravdu?" znovu zvedal svůj šále a přiložila si ho ke rtům, očima sledovala Suigetsua, když se k ní blížil.

„Ano," řekl. „Je jemná. „Jako marshmallow. Ale křehká. Zlomí se."

Karin se slabě usmála. „Jako fakt?"

„Zlomí se," zopakoval Suigetsu a prsty jí držel bradu, když zíral do těch krvavě červených očí. „Zlomí se, ty to víš a nezastavila jsi ji."

„Není to moje rozhodnutí."

„Ne, ale mohla jsi jí to vysvětlit."

„Co, že Ojii-san ji nikdy nenechá jít, protože ho opustila nejmilovanější dcera a on udělá cokoliv pro to, aby si nechal alespoň něco, co jí patří, aby se vrátila?" zeptala se sarkasticky a pak se zasmála. „To to jen zkomplikuje. Kromě toho, odkdy jsi tak štědrý, miláčku Sui?"

„Zničí jí to."

Karin obrátila oči v sloup. „Je mi to jedno, Sui, fakt."

„Ale cítíš se špatně," řekl tónem spíš konstatujícím než tázavým.

Její obočí pokleslo a odstrčila jeho ruku od sebe. „Kvůli čemu?"

„Žes do toho zatáhla Sakuru."

„Obvykle mě máš přečtenou líp, Sui," řekla Karin na rovinu, vstala a přitáhla si ho k sobě. Přitiskl svou tvář do ohybu jejího krku, pažemi kroužil kolem jejího pasu a ona oddychovala, cítila, jak se jeho rty dotýkají její kůže. „A víš, že mě to nezajímá. Vůbec."

„Mrcho," zamumlal jí do ramene.

„Jako bys byl lepši," svůdně předla, rukama svíraje jeho košili a rozepínala knoflíčky. „Kromě toho, tohle jsi ze mě udělal ty."

„Ano," jeho jazyk vyrazil, aby olízl jemnou kůži. „Protože jsi moje."

„Ne," Karin nesouhlasila, odstrčila ho od sebe, jen aby ho odtáhla a políbila pod čelist, protože věděla, že je to jeho slabé místo. „Ty jsi můj."

Xx

Bylo už devět, ale Sasuke stále seděl za svým stolem, několik stohů souborů před sebou, když je procházel jeden po druhém, analyzoval každé číslo a pečlivě četl každý řádek. Bylo mu jedno, jestli mu to bude trvat věčnost; on najde něco, co by mohlo pomoci v jeho situaci. Tohle koneckonců nebylo něco, v čem by si mohl vybrat, pokud chtěl zachránit společnost – a on ji zachrání. Zachrání ji a nevěděl, jak začít, takže začal tady.

Už se chystal přesunout na druhý stoh papírů, když mu hlasitě zazvonil telefon a on ho zvedl.

„Sasuke?"

V jejím hlase byla lehká odtažitost, která ho okamžitě varovala. Tohle nebyl tón, který očekával, když to zvedl, protože, proboha, tohle byla Sakura a pokud něco, tak to, že ona by nikdy, nikdy, nikdy, nezněla tak smutně. „Sakuro?"

„Ahoj," odpověděla a pak si trochu odkašlala. „Kde jsi? Máš práci?"

Podíval se na dokumenty před sebou a bez přemýšlení je odstrčil. „Ne."