Bad Behaviour ✔

¤ 27 ¤

Velký dřevěný stůl zdobila vejce na křupavých toustech, čerstvě vymačkaná pomerančová šťáva a draze vypadající stříbro. Před pár dny by Sakuru ani ve snu nenapadlo mít pořádnou snídani, ale ndes se ocitla ve velké jídelně Miyazawů , kde ji obsluhovali.

Nečekala, že se věci tak rychle změní. Bože, Honoka se znovu setkala s její rodinou teprve včera v noci a teď byla s Yukinou ve své staré ložnici a nechala Sakuru samotnou s Akihitem, aby si spolu dali ‚pěknou a příjemnou snídani'.

Popravdě řečeno, Sakura nebyla zrovna v dobrém s Akihitem. To mělo od toho daleko. Naposledy s ním byla sama, když jí řekl, aby si změnila jméno z Haruno na Miyazawa. Rozhodně nečekala, že s ním bude mít ‚pěknou a příjemnou snídani'. Právě naopak, právě v tuto chvíli chtěla zmizet. Začalo to být příliš trapné.

Co mám dělat? Co mám říct?

Naštěstí to byl Akihito, kdo prolomil otupující a nepříjemné ticho.

„Je tu něco, o čem chci s tebou mluvit," řekl. „A týká se to tvého postavení."

Sakura napůl s úlevou, napůl s úzkostí polkla. „Dobře...?"

„Zaprvé, pokud jde o tvé jméno," začal. „Rozhodl jsem se, že ti dovolím si ho nechat. Narodila jsi se jako Haruno a můžeš být Haruno, jak dlouho budeš chtít. Věřím, že se ti to líbí?"

Tvář jí zaplavila úleva. „Ano, děkuji."

Generální ředitel společnosti Miyazawa se k ní otočil a tvářil se věcně, až na to, že napětí, které obvykle viselo ve vzduchu kolem něj, se trochu rozplynulo. „To ale neznamená, že nejsi Miyazawa. Oznámil jsem, že jí jsi, a po dnešku budeš v očích veřejnosti považována za jednu z Miyazawů."

Sakura přikývla.

„Za druhé, očekávej dnes reportéry a novináře v kanceláři. Honoka přijde s tebou a se všemi položenými dotazy jim řekne, že na vše lze odpovědět na naší tiskové konferenci," tentokrát k ní vzhlédl. „Nechci na tebe nebo na Honoku tlačit, ale čím déle se budeš vyhýbat médiím, tím to bude horší, takže je lepší, když se tomu postavíš čelem."

„To dává smysl," souhlasila Sakura. „Co ještě?"

„Za třetí," podíval se na ni s nečitelným obličejem. „Co si myslíš o manželství se Saiem?"

Na neočekávanou otázku Sakura zamrkala. „Manželství?" zopakovala bezvýrazně, úsměv jí zmizel z tváře a nahradil ho výraz naprostého zmatení. „Se Saiem?"

„Sai je blízký, důvěryhodný rodinný přítel a je to velmi moudrá volba," vysvětlil Akihito, znělo to věcně. „Je dobře zabezpečený v obchodním světě a dokázal, že je schopen expandovat a starat se o obchodní impéria jako je Miyazawa. Už pro mě dvakrát pracoval a je velmi schopný. Je jen přirozené, že si vezmeš někoho tak dokonalého jako je on."

„Já... asi jo," připustila Sakura, ačkoli její oči se rozšířily překvapením. „Ale, ehm, manželství?"

Podíval se na ni. „Jste se Saiem dobří přátele, ne?"

Se vším tím časem, co spolu v poslední době strávili, a když jí v posledních týdnech tak pomáhal, usoudila, že ano, byli opravdu dobří přátelé. Ale to neznamenalo, že by se chtěli – nebo by se měli – vzít! Její city k Saiovi už takové nebyly a jeho city k ní, žehnej jeho srdci, byly také platonické.

„Jen si nemyslím, že konkrétně manželství je pro nás," připustila. „nebo pro mě."

Akihito chvíli mlčel, když zvedl šťávu z naleštěného povrchu stolu, než se konečně podíval na svou vnučku. Ještě ho neoslovila, ale on věděl, že není hloupá. Naopak, byla chytrá. Nechtěl zničit jejich křehký vztah a zničit jakékoli zdání laskavosti, kterou jí prokázal, ale jako hlava Miyazawů potřeboval udělat to, co potřeboval a aby to mohl udělat, potřeboval, aby to pochopila.