Bad Behaviour ✔

¤ 10 ¤

Byly to už dva týdny, co se naposledy setkala se Sasukem.

Aby byla upřímná, Sakura vlastně nevěděla, co má dělat. Na jednu stranu ji to trochu štvalo, že se vůbec nepokusil s ní usmířit, i když mu tak laskavě poslala zprávu a zavolala. Na druhou stranu, tohle byl koneckonců Sasuke, a pokud o Sasukem něco absolutně věděla, bylo to, že nejen, že byl zatraceně tvrdohlavý, ale také příliš byl příliš hrdý pro své vlastní dobro. Nepříjemné situace nikdy nebyly jeho věc, zvlášť když se po té párty rozešli za nepříliš dobrých podmínek.

V tuto chvíli však byla prostě unavená.

Sakura si povzdechla a sledovala řadu časopisů před sebou. Rozhodla se, že zajde na oběd ale pak ve skutečnosti oběd neměla, protože z nějakého důvodu prostě neměla chuť k jídlu. Jít do knihkupectví bylo její jedinou útěchou, teď, když Tenten měla plné ruce práce na svém nejnovějším románu a Sakura neměla to srdce ji od toho tahat.

Vzala náhodný časopis a začala v něm listovat, až když si všimla, že se kolem ní někdo vznáší, zastavila se.

„Haruno Sakura."

Sakura vzhlédla. Její první myšlenka, když uviděla muže před sebou, byla: oh můj bože, to je Uchiha Itachi, zatímco její druhá myšlenka byla, jak nepopiratelně hloupě tehdy vypadala s otevřenými ústy a oněmělým výrazem.

„Uchiha-san," vrátila se a odložila časopis zpět na polici.

„Tvoje recepční si myslela, že bych tě tady mohl najít."

Sakura se okamžitě napřímila s ostražitým pohledem. „Jak jsi --?"

„Zatahal jsem za nitky," odpověděl Itachi s náznakem arogance na jeho tváři bez emocí.

Polkla. „Takže jsi mě hledal."

„Vlastně ano." Řekl a podíval se na ni tmavýma očima, pak napřáhl ruku. „Chci s tebou mluvit o několika důležitých věcech, kdybys byla tak laskavá a věnovala mi malou chvilku, Haruno-san."

Usmíval se na ni a v mysli jí probleskla Sasukeho slova – ten muž byl problém, Sakuro, problém – a věděla, že mu měla říct ne hned od chvíle, kdy ho uviděla, ale kdokoli stál před ní, byl tam s nataženou rukou a zdvořilým úsměvem a nepřipadal jí jako špatný člověk.

Takže přikývla a vzala ho za ruku a další věc, kterou věděla, bylo že už seděli naproti sobě v její oblíbené restauraci opodál.

„Takže, jak dlouho znáš Sasukeho, Haruno-san?" zeptal se Itachi, jakmile se usadili a udělali objednávky.

„Ne moc dlouho," odpověděla Sakura a prstem přejela kabelku pod stolem. „Proč?"

„Nestává se často, že vidím svého bratra v blízkosti ženy, která, upřímně řečeno, není naše kamarádka z dětství," podíval se na ni lhostejně, jeho tón byl věcný. „Měl jsem strach, že o nikoho nikdy nebude mít zájem, ale božíčku, ta starost je teď zbytečná."

Nervózně se usmála. „O čem se mnou chceš mluvit, Uchiha-san?" Itachi pro ni v tuto chvíli možná neznamenal potíže, ale mohla to udělat, aniž by se zapletla do jakýchkoli komplikovaných rodinných vztahů. Její vlastní rodina byla dost komplikovaná; nepotřebovala, aby se do toho zmatku přidal někdo další.

„Nechceš vědět, co se mezi námi stalo, Haruno-san?"

Sakura pochybovačně zvedla obočí. „A fakt mi to řekneš, když řeknu ano?"

„Podle tvé reakce budu předpokládat, že ti o nás Sasuke nic neřekl," příjemně se na ni podíval. „Haruno-san, jsem si jistý, že si uvědomuješ, že můj bratr je velmi majetnický. Napadlo tě někdy, že kdybych ti měl celý příběh vyprávět já, jeho reakce by nemusela být moc... přátelská?"