Bad Behaviour ✔

¤ 14 ¤

„Sasuke, tohle je Sai. Sai, tohle je Sasuke."

Dobrá, pomyslel si Sasuke. Takže tohle byl Sakuřin ex-přítel. Už o něm několikrát slyšel. Tento muž byl ten, o kterém tvrdila, že „ještě se přes to úplně nepřenesla". Ten, který byl jejím nejlepším přítelem po celou střední a pak i vysokou školu a v té době jí rozuměl lépe než ona sama. Ten, kvůli kterému utrpěla nejnesnesitelněji bolestivý rozchod všech dob.

Co tady sakra ten pitomý ksicht dělá?

„Ehm," začala Sakura, ale pak okamžitě zmlkla, kousla se do spodního rtu a její pohled přecházel od Sasukeho na Saie.

„Ahoj," řekl Sai hladce a natáhl ruku k Sasukemu, když se usmál. „Uchiha Sasuke, že? Arakaki Sai. Prosím, říkej mi Sai."

Sasuke ho vzal za ruku, jeho rty byly stisknuté do tenké linky. Koutkem oka viděl, že si Sakura zakrývá obličej rukama.

„No, už půjdu, Sakuro," řekl Sai a otočil se k Sakuře. „Doufám, že se brzy uvidíme. Víš, kde mě najdeš."

„Jistě," Sakura spustila ruce a pokusila se na něj usmát. „Děkuji, Sai."

„Žádný problém," odpověděl muž jednoduše a kývl na Sasukeho, když se kolem něj prohnal.

Jakmile byl pryč a dveře byly zavřené, Sasuke se podíval na Sakuru a zvedl obočí. V hrudi se mu objevila tupá bolest, kterou poznal jako malichernou emoci známou jako žárlivost, ale nebyl si jistý, odkud se to vzalo. Žárlit na Saie a Sakuru byla pravděpodobně ta nejhloupější věc, zvláště poté, co se přišel na ni ... jen podívat.

Oh, Bože, pomyslel si Sasuke, uvědomění ho zasáhlo jako tuna cihel. Přišel se na ni jen podívat. V co se to sakra měnil?

„Tak," Sakura si kousala spodní ret a vyhýbala se jeho zkoumavým očím. „Ehm, to byl Sai."

Sasuke zvedl obočí výš, jeho hlas byl sarkastický. „Fakt? To jsem nevěděl."

Při jeho tónu prudce zvedla hlavu, náhle zmatená. „Počkat. Ty se na mě zlobíš?"

„Udělalas něco špatnýho?"

„Ne..." váhavě se odmlčela a pak se odvážila pohlédnout mu do očí. „Alespoň si to nemyslím."

Povzdechl si, jako by ho celá ta představa vyčerpávala. „Nejsem na tebe naštvaný, Sakuro."

„Opravdu?" růžovovlasá žena se na něj váhavě podívala. „Protože se zlobíš, když tak silně tiskneš rty, víš. A vždycky, když to děláš, jseš nasranej!"

„Přestaň," zamračil se Sasuke. „Co tady dělal?"

„Sai?" zeptala se Sakura a vedla ho do obývacího pokoje. „On, ehm, přišel se mě zeptat, jak se mám, když jsi mě vysadil. Mluvili jsme spolu. Narazili jsme na sebe. A tak."

„O půlnoci?"

Podívala se na hodiny, ostýchavost zbarvila její krásné rysy, jakmile se podívala na čas a Sasuke věděl, prostě věděl, že si neuvědomila, že je půlnoc, dokud na to neupozornil. Neznamenalo to, že se bavili povídáním, když se čas zdál nedůležitý? Opravdu nevěděl, co si o tom má myslet.

„No.." zaváhala a pak se rozhodla změnit téma. „Stalo se něco, Sasuke?"

„Ne," zamračil se. „Alespoň si to nemyslím. Proč?"

„Je, no, půlnoc," řekla a poukázala na to, co bylo zřejmé a odmítala se mu podívat do tváře. „Upřímně si nemyslím, že bys za mnou přišel, kdyby to nic nebylo. Ale pokud se nic špatného nestalo, skvělé! O co tedy jde?"