Bad Behaviour ✔

¤ 4 ¤

Sakura zrychlila tempo, když kráčela ulicí, ignorovala klapavé zvuky, které vydávaly její třípalcové podpatky pokaždé, když se dotkly chodníku.

Normálně se snažila dávat pozor na nohy – byly koneckonců její nejlepší, a proto by se s nimi mělo zacházet s maximální ‚opatrností' (to znamená, že pokud vypadaly krásně, na ničem jiném ve skutečnosti nezáleželo). Dokonce zašla do té míry, že si koupila směšně drahé boty, které tak bolí nosit, jen aby je měla!

Jaký to byl výrok z jejího oblíbeného dramatu? „Krásný pár bot tě přivede na ta nejkrásnější místa?" Sakra jo, ona tomu věřila!

Pořád to bolelo, sakra.

Vypustila řadu nadávek a pokusila se vzpomenout si, proč se dneska rozhodla víz své nejhezčí jehlové boty. Ačkoli to bolelo jako čert, tento konkrétní pár byl její šťastný pár, měla ho pod stolem v kanceláři a šetřila si ho na velmi zvláštní příležitosti.

Nemyslela si, že oběd s Uchihou Sasukem a Uzumaki Narutem byl velmi zvláštní příležitostí, ale něco ji povzbudilo v tom, aby vyměnila své pohodlné každodenní modré boty za tyto Prady – zabijáky nohou.

Jak moudré rozhodnutí. Na tom obědě nebylo nic šťastného. Nic!

Sakura se zastavila a rozhlédla se, okamžitě zalapala po dechu, když si uvědomila, kam ji nohy zanesly. Pomalu se otočila opačným směrem a začala kráčet, její kroky byly těžké. Měla chuť si znovu a znovu nafackovat, ale po chvíli uvažování si povzdechla, znovu se otočila a vešla do hospody.

Bylo příliš brzy na to, aby pila, ale stejně to nebylo to, co chtěla. Nehybně stála ve dveřích a rozhlížela se po dělnících, kteří všichni dělali svou práci: přeskupovali police, uklízely stoly, zametali...

„Promiňte, slečno, nemáme otevřeno až do –" začal říkat jeden z barmanů, který si jí jako první všiml, ale hrubě ho přerušil vysoký ženský hlas, který Sakura považovala za známý.

„Sakuro-san!" Sakura byla najednou tváří v tvář mladé, drobné ženě, která držela koště.

„Ahoj, ehm," Sakura rychle pohlédla na jmenovku. „Yori."

„Omlouvám se za Takashiho, Sakuro-san," pokračovala žena. „Je tu nový, takže o vás nevěděl."

Sakura se rozhodla ignorovat druhou část jejího prohlášení a pak se zeptala: „Je uvnitř?"

„Ano, je!" Yori nadšeně přykývla a pak ukázala směrem k zadní žásti hospody. „Přes zadní vchod, Sakuro-san –"

„Nezapomněla jsem, Yori," vložila se do toho Sakura a vynutila si úsměv na tváři. Dostalo se jí odpovědi v podobě blaženě lhostejného úsměvu a v duchu si povzdechla. Předtím se s Yori setkala jen párkrát, ale už to jí připadalo obtěžující – možná byla až příliš zvědavá, zvláště o věcech, které vůbec nebyly její záležitostí.

Yori se na ni znepokojeně podívala. „Půjdete dovnitř?"

„Ne, nepůjdu," odpověděla Sakura. „Přišla jsem sem jen proto, abych..." polkla. Aby co? Sama nevěděla, ne přesně. Zoufale se podívala na bar. „Mohu dostat drink?"

Žena se na ni podívala a pak se laskavě usmála. „Děje se něco?"

„Ne," odpověděla Sakura. „Já jen... vlastně nemám nic na práci, to je vše." V duchu zasténala a dala si facku. K čertu, díky tomu zněla neuvěřitelně uboze a zbytečně!

„No, ještě nemáme otevřeno..." Yori se opatrně podívala na bar.

Sakura se přinutila k dalšímu úsměvu. „No, jestli ne, tak já půjdu."