HE'S FOOL!

5. What happened to him?

Právě jdu s Bieberem na tu schůzku, kterou zmiňoval.

Těším se.

Vím, že je to divné těšit se do práce a být nadšený z toho dělat nějakou práci.

Ale já jsem vážně dlouho hledala práci a konečně ji mám.

Sice vím, že mě to po chvíli přestane bavit, ale aspoň mám práci.

Oba dva jsme si sedli k velkému stolu
a čekali, až všichni přijdou.

Bieber mi podal notebook.

,,zapisujte prosím všechny důležité informace" nahnul se ke mně, když to říkal a tím měl úžasný vyhled do mého výstřihu.

Na sekundu se podíval, pak se ale zpátky podíval do mých očí.

Kývla jsem.

,,ehmm, do čeho to mám psát?"najel mi tam na nějakou stránku.

,,tady do toho, pak můžete už zaklapnout notebook, vše se automaticky uloží" kývla jsem a zase si převzala počítač.

Po chvíli začali přicházet lidi.

Docela dost lidí.

Je to hodně velká schůzka.

V průběhu jsem zapisovala vše možné.

Ceny.

Nějaké datumy a lidi.

Po asi tak hodině schůzka konečně skončila.

Jo konečně.

Celou dobu jsem seděla takže mě dost bolí záda.

,,děkuji a zase příště nashledanou" Rozloučil se se všemi Bieber a já jsem se na všechny usmála.

Všimla jsem si pohledu Zacka, jelikož tu byl taky.

Usmál se na mě a celou mě sjel pohledem.

Nejspíš měl Bieber pravdu.

,,jdete?" Promluvil na mě Bieber.

,,ano pardon" doufám, že na mě nebude Zack nic zkoušet.

Došli jsme do Bieberove kanceláře a já chtěla jít do té své ale promluvil na mě.

,,pro dnešek vám dám už volno, zítra zas na sedm" podíval se mi do očí.

,,dobře děkuji" usmála jsem se.

Chtěla jsem si skočit pro věci do mé kanceláře ale hlas Biebera mě zastavil.

,,sakra už dost" podívala jsem se na něj.

Držel se za hlavu a očí měl zavřené.

,,jste v pořádku?" Otevřel oči a podíval se do těch mých.

,,ano jen bolí mě hlava" nevypadá to jako obyčejná bolest hlavy.

Christopher:
Sakra!

Zase ty hlasy.

Pořád mi říkají, že chce Charlotte něco ublížit.

Ty hlasy po sobě navzájem křičí a já mám kvůli toho v hlavě takový chaos.

Bolí mě z toho hlava.

Nadávají mi a křičí po mně.

,,doprdele" chytil jsem se za hlavu.

,,jste vážně v pořádku nechcete vodu nebo něco?"kdyby si věděla, že to není žádná pitomá bolest hlavy, tomuhle vážně voda nepomůže.

,,ne děkuji, vážně už můžete jít",,dobře" řekla potichu a chtěla odejít.

,,kurva už dost!" Zařval jsem a shodil skleničku ze stolu.

Charlotte sebou rychle trhla a otočila se na mě.

,,co se stalo?!",,nic prosím vážně už běžte" mám strach, že budu mít svuj naval agrese, tohle se vždy děje.

Nechci ji ublížit.

,,nejste v pořádku, vážně nic nepotřebujete?",,doprdele řekl jsem ať jdete!" Cukla sebou.

Prosím ať už jde, nechci ji ublížit.

,,dobře, já... omlouvám se " rychle odběhla a já si tak trochu ulevil.

Nechtěl jsem na ni být hnusný, ale nechtěl jsem ji ani ublížit.

A vím, že kdybych ji nedostal pryč tak by se to stalo.

Sakra! Další člověk, který si o mně bude myslet že jsem blázen.

Rychle jsem si ze šuplíku vytáhl prášky a dva si dal.

Potřebuju ty hlasy uklidnit.

Připadá mi, že se to poslední dobou zhoršuje.

Nejspíš budu mít někdy další epizodu.

To je nejhorší období.

Několikrát jsem kvůli tomu byl v psychiatrické léčebné.

Už nikdy víc.

To byly nejhorší měsíce mého života.

Chovali se tam ke mně jak ke zvířeti.

Tentokrát to dám.

Zlepším to sám.

Nesmím tu nemoc nechat ovládat mi život.

Pokaždé když cítím, že se to horší si vezmu prášky.

Nejspíš to pomáhá.

Dnes to bylo o kousek.

Kdyby mě Charlotte neposlechla a neodešla včas.

Možná bych ji něco udělal.

Ty hlasy mě k tomu nutí.

Říkají mi že to bude super pocit, že se mi uleví.

Tohle se dělo i s mou bývalou přítelkyní.

Jenže to zašlo až moc daleko a já se nestačil uklidnit.

Málem jsem ji zabil.

Charlotte:
Co to s ním bylo.

Byl jako nějaký blázen.

Možná má táta pravdu.

Něco s ním je.

Doufám že zítra už bude v pořádku.

______________________________________

Tak pomalu už se nám tady projevuje porucha Chrise. 🤯

How excited ar you??! Im sooooo excited!!!!!!😍💕