HE'S FOOL!

17.you are ungrateful, i'll help you

Je 1 hodina odpoledne.

Před chvílí jsem se vrátila z venku.

Byla jsem ve městě i na oběd a musím teda říct, že tu vážně úžasně vaří.

Teď jsem ale už unavená, jelikož jsem celou dobu chodila a bolí mě nohy.

Chris byl nejspíš na té schůzce, nevím jestli už skončil nebo ještě nebyla.

Ale je mi to jedno.

Zítra už letíme domů.

Ještě nevím v kolik, budu se muset ještě zeptat Chrise, ale moc nechci.

Teď si zajdu do sprchy a pak budu nejspíš jen ležet.

****************

Jdu na večeři.

Celý den jsem Chrise neviděla, vlastně ani nevím proč nad ním furt přemýšlím.

Má mi to být jedno.

A hlavně jsme byla celé odpoledne na pokoji, takže je jasné, že jsem ho neviděla.

Na večeři si dám něco dobrého.

Mám strašný hlad takže si toho dám hodně.

************

Už jdu zpátky na pokoj.

Úžasně jsem se najedla, je to luxusní hotel takže mají i luxusní jídlo.

Takový bohatý chlap jako Chris by přece nemohl být v nějakém normálním hotelu.

Je hodně bohatý, až nechutně bohatý.

Divné bylo, že nybyl na večeři nic mi o tom neříkal, ale tak co by mi měl říkat, beztak někde šuká nějakou děvku.

Potřebovala bych se ho ale zeptat v kolik zítra letíme domu abych věděla jestli se mám už balit.

Zkusím zaklepat na jeho pokoj, snad ho tam s nějakou holkou nenachytám.

To bych vážně nechtěla.

Vystoupila jsem z výtahu a rozešla se k jeho dveřím.

Jemně jsem zaklepala.

Nechci je vyrušit pokud tam něco dělají.

Nikdo nepřišel ani se neozval.

Proto jsem zaklepala hlasitěji.

Ale pořád nikdo neotevíral.

Proto jsem se rozešla ke mně.

Už jsem chtěla otevřít dveře, když jsem slyšela otevření dveří.

,,Charlotte?" Hned jsem se otočila.

Naskytl se mi pohled na úplně unaveného Chrise.

,,co se ti stalo?"vypadal jako by týden nespal, měl pomačkané oblečení a rozcuchané vkasy.

,,emm to je jedno, co jsi potřebovala, klepala jsi ty ne?",,j-jo jen jsem se chtěla zeptat v kolik zítra letíme, jestli se mám už balit",,ne zítra letíme až v 5 hodin odpoledne takže máš čas, já mám mít ještě schůzku",,aha, moc ale nevypadáš, že zítra zvládneš schůzku",,je mi jen blbě",,a jsi si jistý že tam zítra půjdeš?",,měl bych"unaveně se opřel o rám dveří a těžce vydechoval.

,,jsi vážně v pohodě?" Jen kývl.

,,pojď" rozešla jsem se k němu a podepřela ho.

Odvedu ho jen do postele ať sebou nesekne.