HE'S FOOL!

13. Nothing changed, flight

Dnes je konečně pátek.

Celý týden byl úplně normální, Chris se choval normálně, až na nějaké jeho zvláštní pohledy ale na to už jsem si u něj zvykla.

Josh se chová úžasné, a já si nemůžu na nic stěžovat.

Jsem šťastná!

,,Charlotte!"vyrušil mě Chris.

,,ano?" Hned jsem se na něj podívala.

,,je půl páté co tu ještě děláš?",,to už je tolik?",,jo měl jsem ještě schůzku a když jsem tu přišel tak jsem viděl, že se tu svítí, myslel jsem, že se tu někdo vloupal",,promiň, nějak jsem se nedívala na čas a přemýšlela",,v pohodě, teď už jdeš?",,jo tak se měj",,ahoj, a nezapomeň, pondělí v 6 hodin ráno",,no joo já úplně zapomněla" zasmála jsem se.

Ještě jsem to neřekla Joshovi.

Těším se, na Floridu se vážně ráda podívám a Chris říkal, že já budu mít více volná, takže se můžu projít.

****************

*v neděli*

Je 7 hodin a já už nemůžu spát.

Včera jsem teprve Joshovi řekla o té Floridě, choval se zase tak zvláštně.

Trochu na mě i křičel, že mu to říkám tak pozdě, jenže já zapomněla.

Prostě mi to nějak vypadlo z hlavy.

Malinko jsme se pohádali a on odešel spát na sedačku, ale určitě to bude zase v pohodě.

No nic.

Vstávám.

Udělala jsem si vše co dělám každé ráno a pak se rozhodla, že si zabalím věci.

Nevím co vše si vzít, ale jeden velký kufr mi snad bude stačit.

Po tak půl hodině balení jsem slyšela, že k pokoji jde Josh.

Otevřel dveře a já se na něj hned podívala a chtěla zjistit jakou má náladu.

,,dobré ráno" promluvila jsem,,čau" takže nemá dobrou náladu.

,,pojedu na chvíli pryč vrátím se později odpoledne",,a kam?",,to je jedno"

Aha.

Doufám, že se zase nevrátí k mlácení.

Doufala jsem, že už zůstane tím dobrým Joshem, kterého miluju.

Začala jsem se znova balit, asi tak po 2 hodinách jsem byla konečně kompletně zabalená jen si zítra ráno dobalím poslední malé kousky.

Zatím udělám něco na oběd Josh tu stejně nebude, takže je jedno co.

*******************

Je 8 hodin a Josh se pořád nevrátil.

Docela se o něj bojím, přece jen jsme teď měli úžasný týden kdy se choval skvělé, a já ho začala vnímat jako svého starého Joshe.

Po nějakých dalších patnácti minutách jsem konečně slyšela klíče v zámku.

Hned jsem se k němu rozešla.

,,Joshi! Kde si byl?! Měla jsem o tebe strach" to se hned ale změnilo,,to ti může být u prdele!" Zakřičel na mě.

Je úplně opilý. Začínám se bát. Nemám ráda když je opilý. Ještě před týdnem byl vždy když byl opilý, ještě horší a agresivnější než bez alkoholu.