𝐒𝐭𝐚𝐫 𝐆𝐢𝐫𝐥

stál při nás celej vesmír

"Každou noc vzpomínám, co se mi stalo
A říkám si, že při mě stál celej vesmír "

Martin pohled

Probral sem se a slyšel sem kolem sebe pípat přístroje a tlumené hlasy, když se mi podařilo otevřít oči viděl sem že sem na nemocničním pokoji všechno mě bolelo a kousek odemne sem vyděl stát doktora asi se sestrou ,,Dobré ráno pane Albrechtem jak vám je " přišel ke mě doktor ,,já nevím všechno mě bolí co se stalo " sykl sem protože mě bolelo i každé slovo ,,měl jste autonehodu pomoc vám zavolal nějaký pán který sedí na chodbě byla tam s vámi i jedna dívka která se ještě neprobrala" odvyprávěl doktor a mě to došlo...selhali brzdy ,,můžu jít za ní " ale jediný co mě zajímalo byla Týna doufám že je v pohodě ,,ne aspoň dnešní noc spěte potřebuju odpočívat ale pošleme za vámi pana co prý jel s vámi " byl sem trochu nasranej ale asi bych za týnou ani nedošel , po chvilce za mnou přišel Vláďa s Bráchou ,,ses v pohodě " sedl ke mě David ,,všechno mě bolí, pustili tě za týnou " optal sem se a očima sem těkal mezi vláďou a Davidem ,,ne" řekl potichu a sklopil hlavu ,,budeme muset zachvíli jet tak se prospí zítra ráno přijdeme vezmeme vám nějaký věci " usmál se David když už odcházel a já na něj jen mávnul a do chvilky sem o sobě nevěděl.

Týna pohled

Probrala sem se protože mi svítilo sluníčko do obličeje když sem otevřela kči prvních pět minut mě neuvěřitelně bolela hlava a nevyděla sem rozhlédla sem se kolem sebe a poznala sem nemocniční pokoj byla sem celá potlučená moc nevím co se stalo a ani jak dlouho si sem spala zvedla sem ruku a na prstě sem měla něco jako kanilku či co to bylo a taky sem vyděla prsten...Martinův prsten a v tu chvíli sem si nějak vzpomněla nevěděla sem kde Martin byl ale nemusela sem čekat dlouho a v pokoji byla sestřička ,,dobrý den paní Černá je vám líp " optala se když přišla ke mě ,,jo je mi fajn i když vlastně je mi hrozně, ne tu Martin Albrecht " vyhrkla sem ze sebe ,,ano pan Albrecht se vzbudil jiż včera asi tak ve 4 ráno ještě spí a je v pořádku " usmála sem a já si jen oddechla ,,mohla bych za ním...prosím " zlomil se jí hlas a sestřička se na mě jen smutně usmála ,,bohužel jste na tom opravdu blbě co se týče vaší levé nohy ještě tu noc jsme vám ji svazovali chybělo málo a mohla jste o ji přijít  a potřebujeme aby jste byla aspoň tři dny v klidu a moc se nehýbala " skřížila ruce na prsou a já jen kývla no a ona odešla.

Takhle sem byla celej den nic mě nebavilo jen sem to řekla domče a tátovi co se tak nějak stalo a čekala sem až me prostě nechají jít domů, najednou se otevřeli dveře a stal v nich Martin který vedle sebe táhl tu samou věc co měl tenkrát když zvracel měla sem chuť se rozeběhnout k němu ale nemohla sem se ani zvednout ,,si v pohodě " usmál se a políbil mě ,,jo" objala sem jak pevně to šlo a on me nazpět ,,promiň mi to " pohladil mě po hlavě ,,nemůžeš za to " stále se usmíval jako sluníčko i přes to všechno byl to furt on, chvíli jsme spolu jen tak byli ale zachvíli mi do pokoje naběhl David s Domčou a Petrem ,,ahooj" kňikla sem a objala sem se i s Davidem Petrem aj Domčou to sami Martin ,,jak ti je " usmál se Petr když se na mě soucitně usmál ,,takhle blbě mi ještě nebylo " uchechtla sem se a též sem se usmála .

Celý den jsme si povídali kluci nám dovezli i oběd ale mě bylo fakt hodně špatně takže sem ani nejedla ale nasmali jsme se a musím říct že mi všichni udělali líp,všichni odjeli a zůstal tu jen Martin ,,na" podala sem mu prsten který sem si sundala z prstu ,,nech si ho, aspoň teď " vrátil mi ho zpátky do dlaně a já se jen usmála a nechala sem si ho opět nandat ,,doufám že tohle nebereš jako žádost o ruku " usmála sem se unaveně a on též ,,ještě času dost " uchechtl se ,,máme štěstí že žijem " otočila sem se k němu a objala ho ,,to asi jo" šeptl a též mě objal ale už oříšek doktor který Martina vyhodil jak jinak .

Musel při nás stát celej vesmír jinak by tu ani jeden z nás nebyl nechápu že jsme oba v pohodě ale nemůžu za to být víc vděčná, po chvilce sem usnula s výhledem na noční Prahu jediné co mě trochu zneklidňovalo byl pičet sanitek které za tu noc přijeli přemýšlela sem o příbězích každého z těch lidí taky mě docela zajímalo jak se má Nikous nebo Áres nebo tak...je divný že sem s nima trávila každý den a teď najednou sem bez nich i přesto že sem s Martinem občas mi Áres chybí asi za ním co nejdřív zajedu, klidně půjdu ven i s Mayou a Laurou přesto že sem je nikdy neměla ráda uvědomila sem si že jsou součást mého života, nějakou dobu sem takhle přemýšlela protože přez neskutečnou bolesti mé nohy sem prostě za boha nemohla usnout ale nakonec se mi to nějak povedlo.

Idk
Tos měla infarkt viď Verčo no neboj ta kapitola 256 bude 😚
-deeppica🏎️