Pompeii [NaruGaa] ✔

I.|| Mezi cizinci

Vřele vás zdravím~ A zvláštně jednu speciální osobu, která dnes (31.5.) slaví významný den! :3

Příběh o zkáze starodávného města Pompeii jistě znáte a tím pádem můžete snadno odhadnout konec. Inspirovala jsem se filmem, ve kterém hrál můj oblíbenec, ale trošku jsem si ho poupravila. Tahle povídka vznikla i díky tomu, že jsem chtěla potěšit jednu speciální osobu, pro kterou už jsem kdysi dávno psala povídku na GaaNaru, ale nějak jsem se u ní sekla a nikdy to nevydala, takže tohle je něco, co má tuto ztrátu vynahradit. :> 

Bude se jednat o krátký a jednoduchý příběh dvou milenců ze zcela opačných stran, kteří k sobě chvíli před vybuchnutím sopky zahoří láskou. Můžete si užít příjemné počtení a na konci pro vás budu mít překvapení. Zatím ale nebudu předbíhat.

Užijte si počteníčko a pište mi své názory, jak se líbí! :3

***

V temnotě, jež během jediného dne pohltila zemi, byl slyšet nářek žen, dětí a mužů. Mnozí se modlili za záchranu. Mnozí za rychlou smrt. A mnozí prosili za spasení.

79 n. l. - doba oslav Vulkanálií 

Vzduchem se nesla vůně mořské soli z nedalekého pobřeží a s ním vstupoval do plic právě vyzdvižený prach z právě sklizených vinic. Suché období zde nebylo nic neobvyklého a bezoblačné nebe značilo o pěkném dni dnešního vinobraní. Úchvatné město Pompeie, jež by potěšilo kdejaký rozmazlený zrak, kypělo životem jako nikdy. Ulice byly zaplněné obchodníky, vinaři, pekaři, kupujícími, brzkými opilci, ale i vojáky s červenými plášti hrdě nesoucí zástavu zlaté orlice. Nebude tomu dlouho a za pár dní se zde vylodí římská galéra v čele se senátorem z Říma, aby uzavřel dohodu a na jeho počest se v amfiteátru pořádali gladiátorské hry. Z toho důvodu byl do města přivezen nejvyšší počet gladiátorů-otroků vůbec.

Pomalu přimhouřil tmavá víčka a pozorně sledoval velké lodě v dáli, jak za příznivých vln lehounce vplouvaly do přístavu. V dálce vypadala plavidla tak malá a plachty vypadaly jako velká křídla ptáků, kteří se klouzali po hladině. Podle jejich tvaru a velkého znaku vprostřed bílého plátna poznal, že šlo o další otrokářské lodě z Londinia. Věděl, že se další otroci valili jako jeden velký černý had přes severní kopce poblíž věčně bručivé hory a poté byli nelítostně hnáni do kobek pod amfiteátrem, aby trénovali na gladiátorské hry. To trošku kazilo jinak idylický pohled na město. Ať chtěl nebo ne, otroctví bylo všude.

Mladík, který pozoroval lodě se odvrátil a opustil balkon. Na otroctví nebyl hezký pohled, ačkoliv v dnešní době nemělo konkurenci, ale on měl kořeny daleko na východě, v zemích vycházejícího slunce, takže se mu do tváří některých otroků získaných na východě nedívalo zrovna nejlépe. Zvláště, když on sám nebyl vzhledem úplně typický Říman; už podle zešikmených očí, červených vlasů, malé postavě, a ne tak zdravé bledé pleti, neodpovídal standardům běžného Římana nebo Řeka. První léta pobytu v Římě, kde se otec pokoušel prosadit do Senátu, byl mladík s viditelnými východními rysy hitem, nezvyklým úkazem a pro mnohé exotickou atrakcí. V srdci impéria se necítil příliš bezpečně, protože čím hlouběji zacházel a čím déle trval jejich pobyt, tím víc se odhalovala veškerá zkaženost a korupce.

Proto byla velká úleva, že jeho otec přestal soupeřit se zbylými ctižádostivými muži, přijal nabídku místního pána a usadil se s celou rodinou ve vile právě v Pompeiích. Ovšem, ani zde se nedaly přehlédnout zlaté orlice rozeseté všude po ulicích, jako by šlo o morové sloupy, těšící se hluboké pokory a respektu vyvolaného strachem.

Ach jistě, sestra se dnes vrací z Říma, pomyslel si, když jejich služebnictvo připravovalo přes tři roky opuštěnou komnatu staršího sourozence, Už si tam našla známost, se kterou se přijela pochlubit? zvažoval v duchu a zamířil do hlavního uvítacího sálu, v jehož prostředku dominovala úctyhodně velká fontána prýštící čistou vodu. Fontána se u krajích rozšiřovala, tvořila dost široký žlábek, ve kterém se ukládala většina vody a více do středu získávala fontána tvar sochy ženské bohyně.