Pompeii [NaruGaa] ✔

XVI.|| V nouzi poznáš přítele

Jednotlivé páry očí sledovaly každičký jeho výpad. Chtěl se předvést a právě proto jednal s co největší elegancí a sílou. Dostával své protivníky do prachu, jejich kosti praskaly, nadávky zněly arénou a jejich věznitelé se skvěle bavili. Naruto to však vytěsnil. Soustředil se jen na protivníky a nikdy se necítil tak skvěle, ač s žádným spánkem, mysl měl částečně otupělou a toužil zavřít oči a jít spát. Ne... Nemohl si to dovolit. Chtěl se před ním ukázat... Bojoval pro něj... Proto po každém vítězství vzhlédl k vrcholu lože a zadíval se přímo do těch zelených očí, které ho s dychtivostí a touhou pozorovaly. Přes přilbici, jež mu kryla velkou část obličeje šlo těžko posoudit kam zrovna koukal, avšak on věděl, že měl rudovláskovu plnou pozornost. A to bylo svým způsobem dostatečně naplňující.

"To by stačilo! Teď odpočinek!" zařval na ně cvičitel a práskl s bičem, aby i ostatní pochopili, že byl prozatím konec tréninku.

Naruto s úlevou sundal přilbici, otřel si hřbetem ruky pot rašící na čele a věnoval mladíkovi v loži poslední letmý pohled, než se odebral do chladivého stínu. Celou dobu ho doprovázel Kibův pohled, ač byl poněkud podezřívavý a od jeho návratu ze stájí byl podivně zticha. Naruto čekal boudu. Ten milovník psů na něj určitě něco nachystal. Nějaký podraz.

"No já koukám," hlesl podivně obdivným tónem Kiba, avšak všechno to kazil jeho následující úšklebek v tváři.

"V noci jsem měl čas přemýšlet," řekl plavovlasý bojovník a zalil vyprahlé hrdlo vlažnou tekutinou.

"To se divím, když jsi musel pracovat. Určitě to bylo namáhavé."

Blonďák na něj pouze mrknul. Udělat ho tak namáhavý nebylo... Myšlenkami se vrátil ke Gaarovi kroutícího se pod ním rozkoší. Na rukou pořád cítil hebkost jeho stehen s minimálním výskytem chloupků, a ani ty nebyly tak tuhé, jak by u muže očekával. Byl dokonalý, sténal jen pro něj. Nevadilo mu, že si jej bral jako zvíře, po tom mučivě pomalém tempu to spíše uvítal a navíc by byl ochotný s ním jít do druhého kola.

Tentokrát bych chtěl, aby se na mně pěkně projel. Představa, že by rudovláska nechal, aby si na něm zajezdil podle svého byla tak vzrušující. Olízl si rty a nemohl se dočkat, až se opět tajně sejdou na nějakém místě. Měl tak dobrou náladu, že mu ani buzerace muže s bičem nevadila, ba co víc, přecházel to. Kibovi to asi muselo být divné, ale co ten o tom mohl vědět.

Gaara na něm mohl oči nechat. Litoval, že Naruto musel po zbytek noci dřít, málem se za ním vrátil do stáje, přičemž by jej nenápadně odvedl k sobě a do rána by s ním jen a pouze souložil. To však byla jen naivní představa a on se nedokázal zbavit pocitu touhy po tom opáleném, svalnatém těle. Tu noc to bylo poprvé, co se sám ukájel nad divokými představami s mladým Keltem. Usnul chvíli před rozedněním a probudil se bolavý, nevyspalý, avšak s úsměvem na rtech a sestra, domáhajíc se odpovědí týkajícího se včerejšího večera, zůstala šokována z jeho nevšedního výrazu. Gaara tak unikl jejím zvědavým otázkám, jenže stejně čekal, že se jim nevyhne. To jen díky ní zažil tak vynikající noc.

Dnešní trénink gladiátorů a nováčků v aréně neodmítal. Přijal to s nadšením a bez zákeřného šepotu skrytého hlásku uvnitř mysli. Koukat se na něj bylo uspokojující, ale ne tolik, jako když se jej dotýkal svýma velkýma mozolovitýma rukama. I teď, když seděl vedle otce a zbytku důležitého osazenstva, díval se dovnitř arény s mírným úsměvem na rtech, elegantně si podpíral bradu a co chvíli se vrtěl kvůli bolesti v pozadí.

"Dnes je ve skvělé formě..." zaslechl kousek rozhovoru a na chvíli přestal hypnotizovat plavovlasého bojovníka, jenž zrovna vylezl ze stínu, s dalším hnědovlasým mladíkem a opět se chystali na další souboj.