Pompeii [NaruGaa] ✔

XXI.|| Poslední přání před hrami

"No počkej," vydechl Naruto, chytil jej za ramena a mírnou silou ho od sebe odtáhl. 

Páni, dovede mít fakt silný stisk. To se o mě tak bál?

Gaara naklonil hlavu na stranu, stáhl ruce podél těla a v bledém obličeji se mu zračila nechápavost. Sjel zrakem jeho obličej a stáhl obočí při pohledu na modrající modřinu pod levým okem a mírně nateklou pravou líci. Nedalo mu to, zvedl pravou ruku a opatrně se dvěma prsty dotkl jeho snědé tváře. Kůže příjemně hřála, a když se chtěl dostat blíž k modřině, blonďák ho uchopil za zápěstí a zadržel ji.

"Ještě to bolí," řekl mu na to.

"Ah, jistě, omlouvám se. Já jen, že... chtěl jsem za tebou včera přijít, ale... nešlo... to. Ta věc v aréně mě vyděsila," promluvil s obavou rudovlásek a všiml si, jak Naruto přitáhl jeho chycenou ruku ke rtům a dlouze políbil její hebký hřbet.

Gaara polkl, pozorně sledoval jeho pronikavě modré oči a cítil, jak se o krok přiblížil, přičemž na něj mírně zatlačil a donutil ho tak k couvnutí. Dostal tak nižšího mladíka ke zdi vedle polic s natěsno naskládanými amforami a opřel ho zády o zeď. Rudovláskův srdeční tep se zvýšil a pobledlé tváře zabarvila červeň.

"Nic to nebylo. Žiju, no ne?" naklonil se nad ním snědý mladík a dlaní sjel na jeho bok.

Nacházeli se tu sami, měli soukromí a nikdo by je neměl otravovat. Navíc měl necelou půl hodinu, takže se k němu sklonil a obsadil jeho světlé rty. Pořád cítil tu neodbytnou touhu a s jeho přítomností se zvýšila. 

Vystrčil jazyk a vnikl s ním mezi rozechvělé polštářky. Ochutnat po tak vyprahlém dni jeho ústa byla ta největší odměna. Užíval si každý kousek, polaskal druhý nečinný sval a donutil ho k zapojení. Uvolnil Gaarovo zápěstí, aby mohl s volnou rukou zajet mezi rudé pramínky. Mírně za ně zatáhl, zaklonil mu hlavu, až z něj vyšlo tlumené zasténání. Musel se nad tím usmát. Viděl, že slastně protáčel oči, než je schoval pod víčky. Cítil, jak se zdráhavě dotýkal jeho svalů na pažích a hladil je, ale nezdál se tak zapálený pro věc. Držel se zpátky. Stejně jako poprvé.

Možná jen potřebuje víc času, ale ten fakt nemáme, prolétlo mu hlavou, a aby ho trochu nažhavil, překonal látku ručně vyšívaného oblečení, velkou dlaní zajel od teplého stehna k pozadí a pevně stiskl pravou polovinu. Vzrušením se mu rozšířily zorničky. 

Polibky nyní byly náruživější, hluboké, v mužství mu zacukalo a toužil po zopakování té noci ve stáji. Chtěl ho vidět pod svýma rukama roztátého rozkoší a škemrajícího o další. Málem by nad sebou ztratil kontrolu, překonal to jediné, co je oddělovalo a vzal si ho drsně a divoce rovnou na té stěně, o kterou ho držel. Jenomže Gaara sebou prudce trhnul do strany, unikl jeho vášnivým polibkům a skrze pootevřená ústa zběsile nabíral nutný kyslík do plic.

"N-Naruto počkej... počkej," hlesl na jeden nádech, polkl přebytečné sliny v ústech a snažil se seč mohl, aby dostal jeho dlaň ze svého zadku.

"Na co mám čekat?" zamumlal u jeho horké pokožky, přitiskl nos ke krku a ohryzku, jenž při polknutí poskočil.

Přivřel víčka, nechal vzrušení ve vlastním těle narůstat, horko zabarvilo opálené tváře a chvíli na to se otřel erekcí o pánev před sebou. Divil se, že se u něj nedočkal stejné reakce. Zůstal klidný, kapku roztřesený a při pohledu do jeho očí v nich spatřil jasný nesouhlas. Zamračil se. On to nechtěl? Tak proč sem vlastně přišel, když nechtěl sex?

"Já-já... se na to... dnes vážně... necítím," dostal ze sebe skrze těžké nádechy Gaara.

Naruto zamrkal, odtáhl se, dokonce pustil jeho zadek a ruku vytáhl. "Ale tohle jsi snad chtěl, ne?"