Pompeii [NaruGaa] ✔

XXVIII.|| Útěk z města zkázy

Na město se sypal šedý popel a pokrýval všechno co mohl. Několikačetná zemětřesení způsobila pád mnoha budov a v úzkých uličkách, kde se tísnili prchající lidé, padaly obrovské kusy kamení. Každou chvíli z nebe spadl natolik rozžhavený kámen, že okamžitě zapálil cokoliv hořlavého při dopadu. Ty, které nezabilo zasažení vystřeleným kamenem, s křikem uhořeli. Pompeie zachvátily plameny a zoufalí občané v naději na záchranu prchali k vodě, k přístavišti, kde se na zdivočelých vlnách pohupovaly lodě plnící se uprchlíky.

Náhle se od břehů stáhla všechna mořská voda a lodě stále trčící v docích najednou dřely vysušeným dnem. Panika prostupovala davem, když se v dálce vytyčila do výše masivní mořská vlna tsunami a začala unášet zpět k přístavišti dávno uniklé lodě. Jakoby příroda říkala jedno: Nikdo z města neuteče.

Voda do svého chřtánu polapila celou pobřežní část, vtlačila velké lodě, bárky i galéry do těsných uliček a způsobila smrt několika stovek lidí. K tomu všemu na prchající občany padalo žhavé kamení a rozpadající se domy, které jim dříve sloužily jako domov, avšak to nejhorší mělo teprve přijít.

Naruto se musel zase skrýt do dalšího výklenku, jestliže nechtěl být rozdrcen pod tíhou padajícího kamení. Pokaždé, když slyšel, jak něco letí vzduchem, což poznal díky pronikavému pískání a prorážení vzduchu, dokázal se zavčasu schovat do úkrytu. Kolem něj vznikaly požáry, někdy musel přecházet mrtvá těla, v uších slyšel křik zoufalých lidí, drtivé rány ničící město se ozývaly ze všech stran...

Spěchal co nejrychleji to šlo. Do večera se situace ještě zhorší a už teď tu bylo daleko hůře dýchatelno. Nejednou se stalo, že se musel uprostřed běhu zastavit a vykašlat se, neboť mu prach stoupal do plic a příliš horký vzduch mu nedovolil se normálně nadechnout. Srdce mu zběsile tlouklo, očima pátral po náznaku cvičiště, které bylo dříve bylo součástí Rasova pozemku a konečně, jakmile zahnul a dostal se na hlavní cestu, zbledl děsem.

Půlka vily byla zřícená, tu dosud stojící polovinu olizovaly plameny, cvičiště blízko stojící, propadlé do základů a on nepochyboval, že ty velké kameny zavalily i celý sklad, kde měl být Gaara zavřený.

Opozdilí uprchlíci, kteří si až teprve nyní uvědomili, že nastal opravdu závažný problém, nedbali pozornost na utíkajícího otroka, místo toho obraceli zrak na jícen hory, odkud šlehaly vůbec první plameny ohně a prskaly přímo mezi vzdouvající se bouřkové mraky.

Naruto zatlačil na dveře a pokusil se je otevřít. Tušil, že budou nejspíš zamčené a tak je zkusil vyrazit. Stěny ještě jakžtakž stály, což mu dodávalo naději, že rudovlásek možná ještě žil. Rozhodně se jen tak nevzdá dokud ho nenajde. Nechtěl myslet na nejhorší. Musel alespoň najít jeho tělo a o pár vteřin později, kdy s ním dveře sváděly nelítostný souboj sil, konečně polevily a on vpadl dovnitř.

Ven se okamžitě vyvalil hustý prach a on se rozkašlal, kryjíce si ústa a nos, a na krátkou chvíli zavřel oči, dokud to nejhorší neopadlo. Rozkoukal se, zrakem pátral po hromadách kamení, roztříštěných regálů a věcí poválených všude kolem. Tím, že nad celým městem panovala tma, uvnitř téměř nic neviděl.

Naruto se nadechl a zakřičel: "Gaaro!"

Přelezl jeden regál, jenž mu překážel v cestě a rozhlížel se po místnosti. Vzedmul se v něm strach. Nikde ho neviděl. Nebyl tu ani žádný náznak krve, žádná krvavá prýskanice, ani jeho tělo. Byl skutečně na správném místě? Nelhal mu Danzou? Pokud ano, mohl ho zavřít kamkoliv...

Kde je? prolétlo mu hlavou, odvalil z cesty kámen, který nejspíše rozbit střechu a zůstal vězet uprostřed místnosti.

"Gaaro!" křikl znovu a nato se rozkašlal, jak při prudkém nadechnutí zároveň vdechl i prach. "Tak kde jsi...?"