Pompeii [NaruGaa] ✔

XXII.|| Ticho v mysli

Kankuro si zamračeně měřil toho drzého a opovážlivého zmetka, který na něj co chvíli házel dost veselé úšklebky a on měl chuť za ním dojít, a přes ty mříže mu jednu natáhnout. Kdyby v sobě neměl tolik pohárů vína, jistě by to udělal, avšak s věkem se jeho tolerance k alkoholu snižovala a už nezvládal tolik co před čtyřmi lety. Za chvíli bude špatně snášet i to minimum, co si nechával každé ráno lít ke snídani.

O tom hnědovlasém gladiátorovi věděl všechno. A taky to, že byl šampion Pompeií. Ženy na něm mohly oči nechat a Gaarův starší bratr upřímně nechápal, co na něm viděly. Kromě těch vypracovaných svalů nebyl nic moc extra. Navíc ho rozčilovala ta neskutečná drzost. Byl otrok a stejně se tvářil, jako by měl všechno pod kontrolou. Rozhodně se s ničím nemazal.

Nespokojeně našpulil rty, odvrátil od bruneta pohled a založil si paže na hrudi. Gaarovi to trvalo nějak dlouho. Půl hodina už snad uběhla, ne? Navíc měl neodbytný pocit, že z toho budou mít oba pěkný malér. Sice si hlídal, aby za ním nikdo nešel, ale lidé udělají pro peníze cokoliv. Nevkládal příliš důvěry do starouše, který dnes hlídal.

"Jsi hodný, že to pro bratra děláš," ozval se Kiba do ticha, které ho už unavovalo a ledabyle se opíral o těžkou železnou mříž dělící ho od nepěkně se tvářícího, zato pohledného mladíka.

Nemohl být o nic starší, než Gaara a stejně měli úplně rozdílně postavy a proporce. Oproti Gaarovi, byl jeho bratr vyšší, měl širší ramena, svalstvo tak akorát, nic přehnaného a obličej měl přirozeně přísný, s tvrdými rysy dospívajícího muže, jenž před krátkou dobou ukončil pubertu a dosáhl na dospělost. Přemýšlel, jestli byli vůbec bratři nebo se bývalý senátor nespustil i s jinou. Každý totiž vypadal jako kdyby patřil k jiné ženě.

"Je to hloupý nápad," zasyčel Kankuro.

"Lásce neporučíš," pokrčil Kiba rameny a bezstarostně se usmál. "Našel by si k němu cestu i kdybys mu nepomohl, takhle vás aspoň nikdo nechytne."

Kankuro na něj úsečně pohlédl. "Nebo ano a bude to ještě horší. Váš pán by zuřil kdyby věděl, co se tu děje."

"To už je riziko. Naruto může zítra umřít, takže je mu nějakej trest ukradenej."

"Můj bratr ale nemusí," odsekl a zapíchl do něj nepříjemný pohled.

Kankuro nemohl popřít, že byl zajímavý. Zněl tak bezstarostně a klidně, dokonce ani jeho úsměv neshledal špatným. Jen ty pitomé připomínky a úšklebky. Donutil se uvolnit přísně vyhlížející tvář a povzdechl si. Měl o mladšího sourozence obavy a brzy měla přijít druhá hlídka, takže by snad...

"Jsem tu," vyhrkl náhle příchozí Gaara, jenž se vynořil z temné, neosvětlené chodby po jeho boku a jen slyšel, jak za jeho zády zapadly těžké mříže.

"To je dost," zamumlal Kankuro, odpíchl se od zdi a věnoval hnědovlasému gladiátorovi poslední pohled, načež se rychlým krokem rozešel pryč.

"Děkuju. Za všechno. Věř mi, že svůj slib splním," řekl vděčně Gaara a už se otáčel k odchodu, když tu ho Kiba ještě zastavil.

"Tvůj bratr..."

Rudovlásek nechápavě zamrkal. "Co s ním?"

Na to se v Kibově tváři rozlil spokojený úsměv. "Je zajímavý. Byla to dost příjemná společnost. Řekni mu to."

Gaara v jeho hlase nezachytil nic neupřímného. Těžko říct, jak na to bude Kankuro reagovat, ale kývl hlavou a rychle se rozešel za ním.

Naruto se vynořil na Kibově straně chvíli po jeho odchodu. Vypadal podivně zamyšleně a na čele se mu leskly kapky potu. Mrknul na svého spolunocležníka a ten ho vybídl, aby si pospíšil zpět do cely. Na podrobnosti se ho mohl zeptat později.