Pompeii [NaruGaa] ✔

XXVI.|| Nikdy se neskloní

Kvůli prachu musel Naruto několikrát prudce zamrkat, ba dokonce si otřít víčka od nepořádku. Kiba se dostával nahoru o poznání lépe, než on a na úplný vrchol mu musel jeho spolubojovník pomoci.

Mladí gladiátoři se zhluboka nadechli těžkého, horkého vzduchu, stáli hned vedle zlatě se lesknoucí orlice, což v blonďákovi vyvolávalo dost nepříjemné pocity. Křečovitě stiskl rukojeť meče a rázně švihl čepelí po nepříteli, který se k nim snažil dostat. Před očima měl rudou, sekal a bodal, aby unikl zákeřným ranám od nepřátel, od lidí, s nimiž dříve poctivě cvičil. Využíval toho, že se dostali na vyvýšenou pozici, a když to vypadalo, že se zbylí gladiátoři neodvažovali vylézt nahoru, zvedl nenávistí zkroucený obličej nahoru a zadíval se přímo na Danzoua.

Zabil jsi někoho, na kom mi záleželo. Kdo ze mě mohl udělat někoho lepšího. Mohl mi pomoci utéct pryč z toho pekla... A tys ho označil za zrádce a nechal jej umučit a nakonec ukřižovat.

Kiba zůstal ve střehu. Naruto se podobal jako nějakému bohu smrti. Snědou tvář poznamenanou škaredou, strach nahánějící grimasou, pokrývala krev nepřátel, zářivě modré oči se skryly za hustý opar čisté nenávisti a on potichu polkl.

Takhle vypadá docela děsivě...

Naruto měl sto chutí popadnout zlatou orlici a hodit s ní jako s oštěpem po tom římském ničemovi, avšak u Kibova boku si všiml pohybu. Prudce natočil hlavu do strany, silně trhnul s řetězem, aby se správce psince dostal od okraje, kam se zrovna drápal jeden rádoby Říman, jenomže nečekal, že po nich muž skočí, přičemž Kibu strhnul a přehoupl se s ním přes okraj.

Světlovlasý mladík dopadl na břicho a celá paže se napnula v šílené bolesti, jak najednou byla zatížená celou váhou hned dvou lidí visících volně dolů. Zasykl, ztěžka nabral vzduch do plic, byl nucen odložit meč a chytit řetěz, aby mu neurval ruku nebo ho případně nestáhl za nimi. To by pak byli namydlení, jelikož se pod Kibou shromažďovala skupinka přestrojených gladiátorů a netrpělivě vyčkávali jejich pád.

"Kruci," zavrčel Naruto, musel polovinou hrudníku naklonit přes okraj a zabrat svaly, aby hnědovláska vytáhl.

Ten zatím zápolil s gladiátorem, jenž ho strhnul z okraje. Oba přišli o své zbraně, Kiba se zachytil za vystouplý kámen a konečně svého protivníka odkopl. Pak se jen soustředil na to, aby zvládl vylézt po strmé stěně zpět nahoru. Byl celý slitý potem a v boku cítil takovou zvláštní horkou bolest. Zatnul zuby, zabral a pokračoval v lezení.

"Málem jsi mi zlomil ruku," zavrčel Naruto a ještě o kousíček svému spolubojovníkovi pomohl.

"No tak to se omlouvám!" prskl Kiba. Jakoby snad za to on mohl!

Mladý Kelt chtěl ještě něco říct, ale mezitím z druhé strany krátké římsy se sápali na vrchol další s touhou ho zabít. Jeden byl Gal, který rozzuřeně odhodil přilbici, jež mu překážela a jeho společník byl ten, kdo se pokusil Naruta zezadu bodnout při tréninku. Oba měli vítězné úšklebky, poněvadž měli jedinečnou šanci zabít posledního Kelta.

Hlas v hlavě se zuřivě rozkřičel. Varoval ho, jenže s Kibou, který se dosud nedostal nahoru a trvalo mu to podezřele dlouho, neviděl žádné východisko jak se bránit. Leda skočit za ním a zkusit udolat jasnou převahu. Zamračil se, po čele mu stékal otravný horký pot a on pohlédl na Kibu. Už se chystal překonat okraj a skočit za ním, když v tom zahlédl v Kibově tváři potměšilý úšklebek a než se nadál, mladík si bez jediného projevu bolesti vykloubil palec, vysunul ruku z oka okovu a skočil přímo mezi přestrojené gladiátory.

"NE!" vykřikl Naruto, avšak neměl čas udělat to samé, jelikož zaslechl hvízdnutí čepele.

Odkulil se v pravý čas, neboť meč ho minul jen velmi těsně a zasáhl kámen pod ním. Popadl ten svůj, máchl s ním a odrazil tak smrtící výpad na svoje břicho.