Pompeii [NaruGaa] ✔

XXIII.|| Zvrat

Naruto se probudil chvíli před budíčkem, který jako obvykle dělal muž s bičem. Chvíli nehnutě zíral do stropu, na němž vyrůstalo čím dál tím prasklin a uvolněné kamínky padaly rovnou do jejich cely nebo přímo na ně, než se sebral a na své desce se posadil. Zajímavé, že ho z toho spaní na tvrdém, vůbec nebolelo tělo. Páteř měl přímou jako pravítko, zádové svaly nenesly téměř žádnou bolest, pouze kostrč si trochu stěžovala.

Zhluboka se nadechl, promnul ospalky v očích a tupě zíral na tlusté železné mříže, jež měl za chvíli otevřít dozorčí a pustit ho na snídani. Myslel na Gaaru. Přemýšlel nad tím, co mu včera v noci slíbil, a co si ještě několikrát předtím přeříkával v duchu. Pochyby o to, zda ho měl rád prozatím zametl do hlubin mysli, protože se tím prozatím nehodlal zabývat a natočil hlavu směrem ke svému spolubydlícímu.

Kiba byl vzhůru. A zase sršel tím otravným optimismem. Protočil nad ním očima a jakmile zaslechl kroky u jejich cely a následné cvaknutí těžkého zámku, zvedl se z místa.

Všichni gladiátoři byli jako na trní. Vzrušeně mezi sebou šeptali, koukali po sobě a snažili se přijít na to, s kým budou mít tu čest bojovat. Za posledních několik dní každý přišel na své slabiny, vypiloval je, ale zároveň tím odkryl karty potencionálnímu soupeři, což se při budoucím střetu stane velkou nevýhodou.

"Půlka z těch nováčků zkape," ozval se Kiba nedůtklivě, jakmile dojedl poslední hlt jídla. Dost možná jeho posledníl v téhle díře.

"Ty seš ale přející," ušklíbl se na něj Naruto.

"Ne fakt. Donutěj kamarády bojovat proti sobě, ale tady se s tím zkrátka počítat musí," řekl ještě a zvedl zrak ke mříži, za níž se objevila skupina dobře ozbrojených Římanů, "a tady to máme."

Světlovlasý Kelt se ohlédl. Otevírací mříže se s hlasitým skřípotem rozevřely dokořán. Nejdříve do hlídané jídelny vstoupili po zuby ozbrojení římští vojáci v rudých barvách, pár jednotlivců mělo černé pláště a brnění, a každého gladiátora donutili k seřazení do řady a pak teprve, když byli všichni otroci pod kontrolou, vstoupil dovnitř pořadatel her.

Jednalo se o malého zavalitého mužíka ve středních letech s kudrnatými, černými vlasy a baculatými tvářemi. Držel si u nosu bíle vyšívaný kapesník a neustále krabatil čelo v zamračení. Evidentně se mu nelíbil místní pach a s dávkou opatrnosti přistoupil k řadě gladiátorů. Všechny sjel pohledem a následně zašeptal něco muži s bičem, jenž po dobu jeho příchodu stál v pozoru jako socha.

Narutovi to nedalo a naklonil se ke Kibovi s poměrně výsměšnou otázkou: "A tohle má bejt sakra kdo?"

"Pořadatel her," odpověděl tiše. "Určuje průběh her a taky, aby se lidé bavili."

"Pchm," uchechtl se blonďák tiše a pohledem hypnotizoval drobného chlapíka v drahém oblečení. "Myslím, že lidé se baví už jen při pohledu na něj."

Správce psince se po jeho poznámce usmál. V tom měl pravdu. Mužík byl se svou kolébavou chůzí dost zábavný a to ani nemluvě o slabém žaludku, který měl. V obličeji byl dost pobledlý a Kiba hádal, na koho to asi tak vrhne. Sázel na toho vysokého Gala, který se pořád na všechny mračil a podle Kibova citlivého nosu zapáchal asi tak nejvíc. Toho chlapa vždycky cítil přes celou arénu i přes vlastní pot.

Tlustý pořadatel her si nakonec vybral několik mužů, kterým byly nasazené okovy a nato vyvedeni z jídelny. Odvedl tak půlku gladiátorů, nováčků i veteránů, což bylo jak pro Naruta tak Kibu zarážející, ale nejvíc překvapený byl Kiba.

Ten zamračeně sledoval, jak odcházející Římani zamykali mříže a pořadatel si vyměnil pár slov s dozorčím, než se i on odkolébal pryč. Kousl se zevnitř do tváře a zkřížil si vypracované paže poseté četnými jizvami na prsou.