Pompeii [NaruGaa] ✔

XI.|| Tajné dostaveníčko

Rudovlásek ze sebe zvládl vysypat všechno. Řekl jí o té zvláštní přitažlivosti, o pocitu, jenž mu byl cizí a měl díky němu blízko k slzám. Dokonce pověděl o dnešním setkáním s Narutem a sestra s nadšeností hltala každé slovo. Asi to měla za zajímavý romantický příběh, který se vyklubal uprostřed nepříznivé doby, ačkoliv, když si to tak v duchu přehrával, dalo by se to tak brát. Vyprávěl to se srdcem na dlani a jen co skočil cítil, jak z něj odpadlo těžké břímě tajnosti.

"Nečekala jsem, že se ti bude líbit takový typ mužů," řekla na to Temari a Gaara po ní vrhnul nahněvaný pohled. Poslouchala mě vůbec? O jeho tělo tady vůbec nejde! No, i když...

"O to nejde... Já bych... byl moc rád, kdybych s ním mohl trávit čas. Chtěl bych se k němu dostat co nejblíž, jenže... já nevím jak," pověděl upřímně, přestal se tak mračit a povzdechl si: "Je to tak těžké."

"Hmm," zabručela Temari, která se válela na bratrově ustlané, čisté posteli jako by patřila jí a promnula si bradu se slovy: "Mohla bych zjistit jeho cenu na noc. Ten chlap, co je vlastní si prý takhle přivydělává, aby se vyrovnal denním ztrátám, když je krmí. Aspoň byste mohli být nějakým způsobem spolu, jenže otec by něco takového nikdy nepovolil a lidi mluví. Zvlášť chlapy. Chlapy jsou děsný drbny," odfrkla si.

Tak o tom Gaara ještě nikdy neslyšel, ale budiž, nechal ji přitom. Ženy přece měly vždycky pravdu a hádat se se starší sestrou by bylo o zdraví. Zkřížil si paže na hrudi, padl zády na měkkou matraci a díval se na vysoký strop zdobený krásnou malbou rozdivočených mořských vln. Kupovat si ho nechtěl. Tím by měl blízko k těm, kteří mu dříve ubližovali.

"Jako kluka ho znásilňovali, Tem. Nechci mít blízko lidem, kteří mu takto ubližovali a pokud bych si ho koupil na noc, tak bych nebyl o nic lepší."

Temari se odmlčela. První věta s ní otřásla, jenomže se obávala, že tohle bylo na denním pořádku. Páni se k otrokům chovali hrubě, jako ke věcem a nástrojům.

"Jenže ty už jsi lepší. Jednáš s ním jako se sobě rovným. To už něco znamená," pokusila se ho povzbudit, když tu zkroutila rty do úsměvu nad novým plánem, jenž se jí právě zrodil v hlavě.

Gaara si toho nevšiml. Lehnul si na bok a dal si dlaň před obličej. Sevřel ji v pěst a pak zase uvolnil. Občas to dělal, když přemýšlel. Stalo se to jeho zvykem a lidem to kolikrát přišlo divné. Západ slunce se vlekl delší dobu, poslední sluneční paprsky kreslily po nebi i pod ní různorodé divy. Od růžových mraků, po červeně zbarvené pásy, které sem tam protrhl černý kouř z hory. Kdyby mladík chtěl, měl i odtud parádní výhled, ale on místo toho pozoroval svou dlaň.

"Hele, sám jsi říkal, že kdyby mohl, zabil by tě už v té stáji. A pak měl tunu dalších příležitostí, jak tě využít k útěku a udělal to? Ne. Tím chci říct, že mu musíš být taky sympatický. On v tobě nevidí ty, kteří mu ubližovali. O tom tě mohu ujistit," pověděla mu sestra upřímným hlasem a natáhla ruku, aby ho mohla pohladit po rudých vlasech. "Vždycky ses k lidem choval laskavě. Jsem za tebe ráda."

Gaara se přinutil k úsměvu. Nechal se pohladit a pak cítil, jak se Temari zvedla. Upravila si záhyby svých šatů a protáhla se, načež vyhlédla z balkonu.

"Musím si jít ještě něco zařídit. Po soumraku přijď do stájí. Chtěla bych se projet a podělit se s tebou o svůj nápad, jak ti dodat toho bojovníka," mrkla spiklenecky a Gaara najednou zalitoval, že jí vůbec něco řekl.

***

Kibovým úkolem bylo postarat se o psi. Dělal to s nadšením, a ještě ta báječná zvířata naučil různé triky. Trochu litoval, že se s nimi nemohl projít po venku a ukázat jim zcela jiný, daleko zábavnější, život. Jeho pán mu sice nějaké ty výpravy mimo mříže dovoloval, avšak vždy to bylo jen s ozbrojeným doprovodem. O to víc toužil vyhrát další hry, až mu byla škoda se střetnout s někým, koho si za tu krátkou dobu docela oblíbil.