Pompeii [NaruGaa] ✔

XII.|| Noc ve stáji

Naruto si myslel, že šlo o sen. Určitě právě spal, snil o "svém" rudovláskovi, o místě, na kterém na sebe poprvé promluvili a podle čpějící moči někde v pozadí usoudil, že mu jeho spolubydlící chcal na hlavu. Teď se zbývalo jen probudit, Kibu zbít a znovu se pohroužit do spaní, jenže jak tak stál, zmateně mrkal a pokoušel se probudit, zjistil, že to nešlo. Skutečně tu byl a Gaara na něj koukal se směsicí překvapení a zmatení. Už od pohledu bylo patrné, že ho tady nečekal. Jeho kůň na sobě měl připevněnou uzdu a přes ohrádku měl dané nachystané sedlo.

"Co tu děláš?" zeptal se Gaara a marně zakrýval ve svém vlase nadšení z jejich setkání.

"Věř mi, že jsem zmatenější víc, než ty," odvětil Naruto, podrbal se vzadu na zátylku a ve zkratce mu řekl kvůli čemu sem původně přišel.

Po dokončení rudovlásek nakrčil čelo a při ohlížení za své rameno se zamračil. Jakoby mohl přes tu zeď vidět až do jejich rodinného sídla a dovedl propálit sestru pohledem. S povzdechem uvolnil postoj, opřel se zády o jeden z mnoha trámů, které zajišťovali podpěr střechy a zkřížil si paže na hrudi.

"Sestra se do všeho musí plést. Omlouvám se, že tě tak využila a nenechal tě spát."

Modrooký otrok přimhouřil oční víčka. Aha, tak proto se mu ta žena venku zdála tak povědomá. Měli společné sourozenecké rysy, stejný tvar očí, jen barva duhovek měla blondýnka tmavšího odstínu, něco jako brčál a Narutovi přišlo, že její tvář byla daleko přísnější a tvrdší. Rozhodně se s nikým nemazlila a to ji viděl jen pár minut. Krátce se pozastavil nad jeho slovy a v duchu se nad tím zatetelil radostí.

Tak slušný a laskavý. Zaslouží si to někdo jako já? Já, který zabil už tolik lidí?

"Tak sestra? Starší?"

"Mmm," přikývl a zaklepal prsty o svoji pokožku. Že já pitomec jí něco říkal. Vážně chtěla takhle riskovat? Co když nás někdo chytí? Jak se to pak vysvětlí? Navíc by měl po tak náročném dni odpočívat, uvažoval v hlavě a vymýšlel různé katastrofické scénáře, než jej přerušil chraplavý hlas mladého gladiátora.

"Takže ses svěřil sestřičce o našem malém setkání?" usmál se potměšile Naruto a pobaveně naklonil hlavu ke straně.

Gaara cítil, jak mu do tváří stouplo horko a při vzpomínce na dnešní odpolední události ve skladě se zbraněmi mu přivodilo ledový mrazík v zádech. Celý se otřásl a klopil zrak na zem. Takovou kulišárnu od Temari nečekal, ale mohl jí to mít za zlé? On by s něčím takovým nikdy nepřišel, pravděpodobně by ho dál tajně navštěvoval v tom skladu, ukrájeli si ten krátký čas, a ani jednoho by nenapadlo, že byla i jiná cesta.

Zaslechl pomalé, soustředěné kroky, Ichibi za jeho zády zafrkal a za chvíli poznal drsnou dlaň na pravé líci, jež ho opatrně pohladila. Zvedl tyrkysové oči vzhůru a koutky rtů se mu roztáhly v jemný úsměv. Byl tak rád, že mohl opět být v jeho blízkosti bez jakékoliv známky strachu, pouze s divoce bušícím srdcem, ruměncem ve tváři a touhou ho políbit. Připadala mu to jako věčnost, kdy jej naposledy vášnivě políbil. Neodolal pokušení, když Naruto palcem přejížděl po jeho dolním rtu a ukázal špičku jazyka, s níž ho vlhce polaskal a opatrně schoval jazyk zpět za hradbu bílých zubů.

Tohle mi dělá schválně, prolétlo Narutovi hlavou, přišel ještě o krok a už teď se dotýkali hrudníky. Jejich dechy se o sebe navzájem mísily a snědý mladík čekal, jak dlouho bude tenhle nezkušený jedinec odolávat, než tohle čekání utne. Sám cítil, jak se kolem nich prohlubovala atmosféra a pocítil chvění po kůži, skoro jakoby mu byla zima, avšak tohle přicházelo ruku v ruce s jiným pocitem. Mhouřil víčka, skrze řasy pevně hleděl do zelených očí, které se rozrušeně leskly a najednou se k němu jejich majitel natáhl blíže a políbil ho.