Pompeii [NaruGaa] ✔

XVIII.|| Starost

"Takže počkat počkat..." snažil se to Kankuro zpracovat, promnul si unavené oči podlité červenými žilkami zasahujících, až k duhovce a střetl se s Gaarovým, lehce zahanbeným, pohledem, "to jako myslíš vážně?"

I poté, co mu Temari s Gaarovým svolením všechno vyzvonila, stále nechápal. Proti sexu mezi muži nic neměl, na tom mu nezáleželo, tady to tak dělal každý, a kdo alespoň jednou za život neokusil slasti stejného pohlaví, byl brán za podivína, spíš ho děsila představa, že Gaara tak riskoval a spal s někým, kdo byl v očích Římské říše pouhým otrokem, něčím méněcennějším, než pes.

Rudovlásek raději mlčel. Říct nahlas své city se najednou zdálo tak absurdní a nemožné. Samozřejmě se tu vyskytla otázka, zda se do něj zamiloval, ale na to odpovědět nedokázal. Protože odpověď si připustil k tělu už před několika dny. Cítil se tak... mimořádně, povzneseně a zpečetit to ještě navíc fyzickým kontaktem...

Temari si odfrkla a otevřela ústa ještě dřív, než se k tomu Gaara zmohl: "Co na tom? Páni využívají vlastní gladiátory pro potěšení. Nezajímá je, že nechtějí a stejně tak to mají s ostatními otroky. Oba do toho šli dobrovolně a nikdo je nechytil. Život je moc krátký na to, abychom jen tak nečině stáli a nic nedělali."

"Tem, ty si asi neuvědomuješ, co se mohlo stát," nenechal Kankuro svých obav a místo toho se mu v hlavě tvořily další starosti, které mu dělaly vrásky na tváři. "Ty otroky vlastní místní plebejec, co má vysoká místa na úřadech. Může cokoliv. Pokud by vás někdo viděl, mohl by se rozhodnout, že ten... ten..."

"Naruto," řekl Gaara, když na bratrovi viděl, jak se chystal vyslovit oslovení "otrok."

Kankuro pomalu přikývl, spojil dlaně mezi koleny a pokračoval: "Dobře, tak ten... Naruto... už pro něj nemá hodnotu, je znehodnocený a neposlušný."

"To se ale nestalo, a ani nestane," sykla Temari tvrdohlavě.

"Proč nejseš na mojí straně?!" neovládl brunet hlas.

"Protože seš opilec!"

"A je to tady zas! To znamená, že má můj názor menší hodnotu?"

Gaara nad jejich handrkováním protočil očima, založil si paže na prsou a byl pro změnu rád, že se pozornost přenesla jiným směrem, i kdyby jen na krátkou chvíli. Poslouchal, jak se Kankuro tvrdošíjně bránil, obhajoval vlastní pijáctví dětinskými výmluvami, zatímco se Temari držela zuby nehty, aby mu nenatáhla facku. Jak ji znal, určitě by mu tou fackou otočila hlavu o několik stupňů.

"Hele," zvýšil najednou Gaara hlas, „můžete být, prosím, potichu? Snažím se přemýšlet."

"Nad čím zas?" ozval se Kankuro.

Rudovlásek si povzdechl, počkal, než se ti dva konečně uklidní a rozhodl se vylíčit, co dnes odpoledne viděl v aréně při tréninku. Neubránil se starostlivému tónu hlasu, ani náhlému třasu v rukou.

***

Naruto s podepřenou bradou koukal do misky s tou odpornou směsí, která představovala jeho dnešní večeři. Překvapivě nedostal od pánů vyhubováno, jen se za ním zbylí gladiátoři otáčeli s nakvašenými obličeji, avšak neudrželi na něm oční kontakt dlouho a brzy ho odvrátili. Někteří namakanci ho sledovali déle, avšak po příchodu Kiby toho nechali i oni.

Mladý Kelt zvedl zrak zrovna ve chvíli, kdy se naproti němu zjizvený mladík posadil, se svým přídělem kaše. Nos měl víceméně v pořádku, jen z něj občas vytekl proužek krve, který si rychle setřel do lněného kapesníku. Mlčky se pustil do jídla. Rychlým pohledem zjistil pár dalších opuchlých modřin a sedřené kůže na rukou od písku.