O měsíc později
,,tyvole Terezo podívej se co Petr vydal" křikla na mě z telefonu Domca. ,,oukej jdu se podívat" tipla jsem hovor a vyhledala si jeho jméno "navždy" Viděla jsem název a klikla na písničku.
Po konci pisnicky jsem si otřela slzu která mi stekla. Podívala jsem se na jeho instagram kde sdílel tu písničku. Přemýšlela jsem jestli mu napsat ale neudělala jsem to. Není důvod. Je konec Tess už to pochop.
Jela jsem k rodičům pro poslední věci do mého bytu. Už tam mám vše jen poslední krabice s knihami. Které dnes musím dát do obýváku do mojí "knihovny" abych měla byt plně zařízený. Měla bych vám asi říct nějaké novinky ze. Po mem odchodu od Petra a slunečnicového pole jsme se už neviděli. Nechala jsem si udělat pár nových tetování. Už pomalu vypadám jak omalovánka. Jak Petr. Aso po dvou týdnech jsem se odstěhovala sem a začala tady vybavovat byt. No a zacla jsem chodit do práce.
Jelikož řidičák zatím nemám k rodičům musím jet autobusem. Nastoupila jsem so busu a pustila si pisnicky. Cesta trvá asi půl hodiny jak říkám je to úplně druhá strana Brna. Asi po deseti minutách autobus zastavil a další zastávce na které nastoupil blonďák, s modrými očima, tetováními a plnými rty. Kurva. Začala jsem panikarit. Koukal po volném místě. Seděla jsem úplně vzadu a vedle mě místo bylo. Šel dál so autobusu když se naše pohledy střetli. Zas. Zas se me oči topili v jeho očích. Prisedl si ke me. Vyndala jsem si sluchátko ,,čau" pozdravili jsme se na raz. ,,jak jde život?" Pokračoval v konverzaci ,,jo dobry co u tebe?" Zeptala jsem se ,,taky dobrý" odmlčel se a já využila tuto situaci. Odkaslala jsem si ,,ta tvá nová písnička.." Podíval se mi zpět do očí ,,je to o nás?" Rozhodla jsem se to neobkecavat. Ze rtů udělal tenkou čáru a kyvnul hlavou. ,,kolik je na tom pravdy?" Myslela jsem tím jeho text ale on to pochopil ,,jo nevím kolik na tom bylo pravdy když jsi odešla". No to si snad dělá prdel ne? ,,otočili jsme se zády?" Pokračovala jsem kousky jeho textu ,,otočil jsem se tehdy na plesu ty jsi se otočila ve slunecnicich" kývla jsem hlavou. To dává smysl. Pak už jsme jen mlčky seděli vedle sebe.
,,měj se princezno" Zašeptal mi do ucha když vystupoval na zastávce u jejich studia ,,ahoj" rozloučila jsem se s ním a jen sledovala jak opouští autobus a následně jak si to kráčí ke studiu.
