osud / stein27

24. kapitola

Vzbudila jsem se stále v Petrovo objetí. On stále spokojeně oddychoval. Pozorovala jsem ho a pak chtěla vstát ale úplně to nešlo protože mě držel pevné. Jako by nechtěl aby mu mě někdo vzal. A tak mi nezbylo nic jiného než čekat než se vzbudí. A sledovat tu jeho sladkou tvář. Ale notak Tess ovladej se mas kluka! Už jen to že tu ležíš se svým ex je dost zvrácené. A ještě ke všemu když máš kluka. Ozvalo se mě svědomí a já se zacítila provinile. Petr otevřel oči a usmál se na me. Taky jsem se usmála ale můj úsměv nebyl upřímný. Ikdyz. Těžko říct. Když se usměje on musím se usmívat i já. Bože to je tak těžký. Ovládej se. ,,ahoj" pozdravila jsem ho a dívala se do jeho modrých očí. Jeho oči se uměli smát, uměli být smutné, uměli zurit a taky uměli nevyjadrovat emoce. Což právě teď dělali ,,ahoj" řekl s úsměvem ale v očích neměl emoce. Žádné. Bylo to zvláštní ale rozhodla jsem se to neřešit. Vlastně nevím jestli ví proč je tady. Co já vím. Já se nikdy nesjela. Ale spíš bych řekla že to ví. Proto mě ještě víc zarazelo to trapné ticho mezi námi. Teď když byl vzhůru mohla jsem se zvednout protože už mě pustil. Proto jsem vylezla z postele ve které obycejne kurva ležím se svým přítelem. A šla jsem do kuchyně dát si něco k snídani. Když jsem si mazala chleba pomazankou přišel ke mě zezadu Petr a obmotal si ruce kolem mých boku. Hlavu si položil na moje rameno. Okamžitě jsem jeho ruce dala pryč a on se na mě nechápavě podíval. Nebo spíš omluvně? Kruci jak to mám vědět. Pres zkurvenej rok jsem ho neviděla jak mám teď jako vědět jestli se tváří tak nebo tak. Protože jeho omluvy obličej vypadal dost podobně ale zároveň nechápavě pohnul obočím. Bože jak já se těším až vypadne z tohohle bytu. ,,Petře.." zamracila jsem se s bolestí v hlase ,,nech už toho... prosím" to poslední slovo jsem septla. On mě jen mlčky pozoroval. Podíval se na moje rty a pak zpět do mých očí. Tohle nedopadne dobře. ,,princezno pořád na tebe musím myslet" rekl a ja si až teď všimla slz v očích. Takže brečí? Moc složitý lidi, je moc brzo na přemýšlení. Šel ke mě blíž a vzal si mou hlavu do rukou ,,odpusť mi to prosím" stekla mu slza. Nechci aby se kvůli mě trápil a zároveň to chci hodně. Chci aby věděl jak to bolí. Ale má cenu se snižovat na tu úroveň? Mám to udělat? Ne. Ne, nebudu to dělat. Ikdyz miluju Jakuba, Petr je kluk ke kterymu jsem cítila úplně něco jiného. Jeho doteky, polibky. Úplně všechno. Bylo prostě jiné. ,,odpoustim ti, ale nemůžeš po mě chtít abych tě znovu milovala" sundala jsem si jeho ruce z obličeje ,,nemůžeš po mě chtít abych se k tobě vrátila... musíš pochopit že jsem teď šťastná a my dva.." Podívala jsem se na zem ,,žádné my už není"
,,ale může znovu být Tess" šel zas blíž ke mě. ,,ne Petře" zvýšila jsem hlas ,,jestli chceš zvládnu být tvá kamarádka ale víc po mě nechtěj" Podívala jsem se mu pevně do očí. Smutek. V jeho modrých očích byl smutek smutnější než cokoliv co jsem viděla. Musela jsem se podívat pryč. Zlomila jsem ho? Ne. Bude v pohodě. Najde si nějakou fanynku na vecer a bude v pohodě. A co když ne? Tak časem bude. Jako já. Zvládne to. ,,ale teď už prosím bez" ozvala jsem se po trepnem tichu a on se otočil a bez rozloučení vyšel z bytu. Když zavouchnul dveře pořádně jsem se nadechla a vydechla.

,,ahoj lásko" prisel ke mě Jakub a políbil mě ,,ahoj" usmála jsem se. Kdyz si odložil věci šla jsem ho obejmout. ,,strašně jsi mi chyběla" řekl a nasal vuni mých vlasů. ,,ty mě taky" možná ne tak moc. Ale chyběl. V hlavě mám od odchodu Petra pěkný zmatek. Už nevím co dělat. Myslím na Kubu zároveň na Petra. Na to co mi říkala Ema. Na to co mi říkal Petr. Políbila jsem Kubu a svlékla mu tričko. Na chvíli se zmateně díval do mých očí ale nakonec se usmál a začal mě pěkně hladové líbat. A svlikat. To je ono. Takhle nebudu myslet na Petra. Svlékl mi kalhoty a už zbyl jen poslední kus oblečení. Když mi sundal i ten byla jsem úplně nahá. Pomohla jsem mu sundat boxerky a pak už.... chápete ne?

Po tom jsem mu ležela na hrudi. Hladil mě po ruce. ,,Miluju te Tess" políbil mě na temeno hlavy. ,,taky tě miluju Kubo" Podívala jsem se mu do očí a políbila ho. Jo. Miluju ho. Petr už v mě hlavě není. Jakože vůbec. Jakub je pro mě ten praví. I když jeho doteky nejsou tak paralyzujici jako ty Petrovy. Miluju ho. Nebo se o to možná snažím přesvědčit sama sebe. ,,jednou si te vezmu" usmál se Jakub. Dobre, ale tohle už je zas moc. Jen jsem se usmála a políbila ho na tvář ,,dobře ty můj snilku" taky se usmál a dal jsme leželi.