Probudila jsem se v bílé místnosti s bílými světly. Vedle postele na které jsem ležela seděla moje máma. Když viděla že jsem vzhůru začala mluvit ,,zlato jsem tak ráda že jsi se vzbudila" usmála se a pohladila mě ,,co se stalo?" Zeptala jsem se mámy ,,šla jsi s Míšou k nám a na silnici před domem jel nějaký magor rychle a srazil vás Míša tě naštěstí odstrcil ale..." ztichla ,,Co ale? Kde je Míša?" Mama se na mě litostive podívala. ,,nepřežil to"
O rok později
Uz je to rok od té nehody. Dnes se vracím na střední. Chystám se do školy. Vzala jsem si černé džíny a bílí top. Batoh beru na záda. Obuju si vansky a jdu. Je to smutný protože naposledy jsem tuhle cestu šla s Michalem. Už jsem se přes to tak nějak dostala ale pořád je to prostě smutný a citlivý téma. Snažím se soustředit na něco hezkého když v tom do někoho omylem narazim. Kdybych se nedivala do země tak ho vidím... ,,omlouvám se" řeknu a zvednu pohled nahoru. No to mě poser. Stojí přede mnou blonďák s modrými oči a potetovanym.. vlastně dělám tělem ,,v pohodě" řekne blonďák s úsměvem. Usmeju se a obejdu ho. Vážně jsem musela vrazit do Steina. Jako fakt větší smulu už mýt nemuzu. Jeho pisnicky mi pomohli dostat se z té nehody po psychické stránce. Ale pořád na něj mám stejný názor. Jen mám ráda jeho hudbu. To je vše. I když teď vypadal mile. No to je jedno.
Stojím u svoji skříňky a skládám si do ní své učení. Když mám vše potřebné má hodinu vykrocim směrem k mojí třídě. Kde už klasicky vidím sedět většinu mých spolužáků a spolužaček. Úplně vzadu vidím sedět mou nejlepší kamarádku Domču která se usmívá do telefonu. Nemluvila jsem s ní dlouho takže. Možná má nějakého kluka. ,,ahoj" pozdravila jsem ji hned když jsem k ní přišla. Ta se rychle podívala na mě a běžela mě obejmout ,,ahojky kočko" objala mě. Objimali jsme se asi pět minut když mě konečně pustila. ,,mám pro tebe novinu" oznámila a já si sedla do lavice vedle ní. ,,Taaakze mám pro nás dvě lístky na dnešní show rychlých kluků" zazubila se na mě a já se na ni podívala s vykulenyma očima ,,cože" Zeptala jsem se ,,no neříkej že nemáš radost" řekla a já ji obejmula ,,mám" usmála jsem se.
Celý den ve škole byla nuda. Po skole jsme šli ke mě kde jsme se připravovali na večerní show. Jak už bylo zvykem Domče jsem vše musela půjčovat. Slavili jsme naše otfity. Já měla džíny a bílý svetříkovi top a Dokca to stejně ale ten top byl černý
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
K tomu jsme si vzali vansky a šli jsme. Show je ve Flédě což je od mého domu docela daleko. Takže jsme vyšli v čas a rozhodli jsme se jít pěšky. ,,jo zapomněla jsem ti říct že se s nimi můžeš i vyfotit a popovídat si s nimi protože jsem ti to zařídila" usmála se Domča. ,,Ježíši dekujuuu" usmála jsem se taky.
Po cestě jsme si povídali a řešili co se za ten rok stalo. Když jsme konečně došli před Flédu Zeptala jsem se Domci ,,a to se s ními budeme fotit teď nebo až po show?" Domca začala v kabelce něco hledat a u toho odpověděla ,,po show" jen jsem kývla hlavou a čekala co se bude dít. Domca vyhrabala vstupenky a šli jsme dovnitř. Byli jsme jedni z prvních takže jsme si našli perfektní místo vepředu.
Ahojte. Další kapitola je tuuu. Zatímmožná nuda ale věřte ze to začnebýtzajímavé🌻
