Po cestě domů jsem se stavila ve večerce. Koupila jsem si frisco a zlatý malbora. Byla už tma ale ja se rozhodla jít na pole plné slunecnic. Sedla jsem si na trávu. Na to místo kde jsme s Petrem sedavali. Upijela jsem frisco a u toho kourila cigarety. Vypila jsem poslední lok frisca. Zapálila jsem si ještě cigaretu a koukala na pole. Najednou se mi rozzvonil mobil. Petr. Vzala jsem to
,,Petře neřekla jsem na..." přerušil mě ,,princezno potrebuju tě" jeho slova mě desila vím co vše je schopný si vzít. Obzvlášť když mluví takhle nemluví svým normálním hlasem. ,,Petře kde jsi" Zvedla jsem se a začala jít. ,,u toho našeho klubu" odpověděl. Tipla jsem hovor a rozběhla jsem se k našemu klubu. Cesta mi trvala asi deset minut. Doběhla jsem ke klubu a viděla Petra který seděl na zemi a opíral si hlavu o ruce. Přišla jsem k němu ,,Péťo" Pohladila jsem ho po ruce a on se na mě podival. Rozšířené vzornicky. ,,princezno" Zašeptal ,,posral jsem to omlouvám se" obejmula jsem ho ,,to nevadí Péťo v pohodě" zamracil se a kroutil hlavou ,,ne to není v pohodě" rozbrecel se ,,Nemám tušení proč jsem mistr mučení" políbila jsem jeho rty. Spolupracoval. Odtahla jsem se a usmála se na něj ,,tak pojď pujdem spát" vzala jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty.
Došli jsme ke mě do pokoje a já mu pomohla sundat tričko a kalhoty. Lehl si do postele a já šla do sprchy. Oblékla jsem si pyžamo a šla za nim. Nespal. Čekal na mě. Lehla jsem si k němu ,,dobrou Péťo" otočila jsem se k němu zády ,,dobrou princezno" Zašeptal a obmotal se ruce kolem mého pasu. Tím si mě přitáhl blíž. Spokojeně jsme usli.
Ráno jsem se probudila a podívala se vedle sebe. Stále tam byl. Pořád spal. Pomalu jsem se zvedla z postele a šla do kuchyně. Udělala jsem palačinky k snídani. Když jsem vše dodelala vzala jsem talíře se snídaní do svého pokoje a položila je na noční stolek. Lehla jsem si zpět vedle něj a pozorovala ho. Byl stále krásnej. Stále má ty růžové plně rty které mám potřebu stále líbat. Jeho tetování na krku a po celém jeho těle které mám potřebu stale zkoumat. Jeho kroužek v nosu který se vždy dotkl mého nosu když jsme se libali. Jeho krasne blond vlasy které mu padají do očí. A nakonec ty jeho krasne modré oči v kterých se stále ztrácím. Topim se v nich. Doslova. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Najednou se také usmál a otevřel ty krasne oči. Ruku jsem rychle dala pryč z jeho tváře ,,dobré ráno princezno" Pohladil mě po tváři on. Stále se usmíval ,,ahoj" pousmala jsem se ,,na stolku je snídaně" ukázala jsem směr a on jen kývl hlavou. Přiblížil še blíž a spojil naše rty. Do polibku jsem se usmála. Odtahl se a posadil se aby si mohl sníst palačinky. Také jsem se posadila a dala si palačinky.
Když jsme dojedli šla jdem otevřít okno a zapálila jsem si cigaretu. Koukala jsem ven z okna a vyfoukavala dým do světa. Petr ke mě přišel a zezadu mě obejmul. Nabídla jsem mu cigaretu a on si ji ode mě vzal. Když jsme dokourili zavřela jsem okno a posadila se na postel. On zůstal stát kousek ode mě. ,,dokážeš mi dát další šanci?" Ozval se po chvíli ticha. Koukla jsem se mu do očí. Chtěla jsem mu ji dát. Samozřejmě že ano. Nad čím bych měla váhat. Ale míst toho jsem řekla ,,nevím" jen kyvnul hlavou a políbil mě na čelo. ,,počkám až budeš vědět" oznámil a oblékl si kalhoty a nasledne tricko. ,,zatím se měj" rozloučili jsme se a on odešel.
Ve škole jsem dnes byla do pěti takže domu jsem došla v trictvrte na šest. Šla jsem se naveceret. ,,no a co ve škole?" Usmála se na mě máma při veceri ,,v pohodě mami" usmála jsem se nazpět a odnesla svůj talíř. Poté jsem odešla do svého pokoje. Musela jsem se učit. Na moji škole je dobrý že maturitu budu dělat jen z angličtiny a cestiny. V tom případě se na maturitu nemusím učit tak moc. Protože angličtinu zvládám a cestinu davam tak normalne. Ale máme nějaký testy a tak. Takže jsem se šla učit.
Z učení mě zhruba kolem osmé vyrusil hovor od Péťi. Zvedla jsem to ,,ano?" Řekla jsem reflexně do mobilu ,,ahojky princezno" z jeho hlasu mi bylo jasné že se usmívá. ,,Péťo potřebuješ něco?" Zeptala jsem se ,,nechceš jít ven?" Odpověděl otázkou. Zamyslela jsem se a pak se usmála ,,tak ale jen na chvíli zavřela jsem učebnice a tipla mobil. Oblékla jsem si mikinu a šla se obout. Vyletěla jsem z domu jak střela. Petr stal před barákem. Měl cigaretu v puse. Dal si ji pryč od pusy a vydechl dým. ,,ahoj" šla jsem ho obejmout a vzala jsem mu cigaretu abych si potahla ,,ahojky" usmál se na me. Bože ten jeho úsměv. Když bůh tvořil Petra musel přelít snad úplně všechny vlastnosti a vzhled. Nemohla jsem se na něj přestat dívat. Vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Šli jsme k vecerce a Petr koupil flašku vína a dvoje zlatý malbora. Stále s propletenymi prsty jsme vyrazili na pole plné slunecnic.
Kdyz jsme tam došli sedli jsme si stejně jako tenkrát poprvé. Petr otevřel flašku vína a napil se. Pak podal flašku me a políbil mě na tvar. Napila jsem se vína a položila flašku na zem. Zapálila jsem si cigaretu. Petr se přiblížil k mému uchu ,,zlatý Malboro pomáhá mi najít cestu..." Zašeptal a usmál se. Znovu mě políbil na tvář a pak se napil z láhve vína. Položila jsem si hlavu na jeho rameno ,,je mi s tebou fakt dobře" zaseptala jsem do ticha a on mi dal pusu do vlasů ,,mě s tebou taky" usmála jsem se a potahla si cigaretu. Pak jsem mu nabídla a on si ji vzal. Já se napila vína a takhle to pokračovalo než jsme láhev dopili.
,,už je prázdná" zasmáli jsme se ,,neměla bych se opijet když půjdu zítra do školy" promnula jsem si obličej. ,,to bys neměla ale jsem tu ja a já ti to dovoluji" zasmál se Petr a já se na něj podívala. Jeho modré oči teď v té tmě byli hodně tmavé. Ale i tak jsem v nich viděla toho Petra kterého jsem vždy znala. Mého Petra. Petra který mě miluje a nikdy by mě neopustil. Začal se ke mě naklanet a chtěl mě políbit. Uhla jsem a tím pádem mi dal pusu na tvář. ,,už asi půjdu" zacla jsem se zvedat ,,počkej Tesso" začal se taky zvedat. Ale ja už pomalu odcházela. Vzal mě za ruku a zády primackl na strom. ,,prosím může to být mezi námi jako dřív? Pojďme to prostě zkusit znovu a lépe" nad tím jsem se musela zasmát ,,Petře mezi námi to už nikdy nebude přesně tak jako dřív. A já nic zlepšovat nemusím myslím že jsem pro tebe byla dost dobrá a že jsem dělala vše proto aby jsi byl šťastný" lehce jsem ho odstrcila ,,Takze nemůže to být jako dřív. Může to být jen podobné. Může to být lepší. Může to mít lepší konec. Ale stejné to nebude. Teď mi dej čas" políbila jsem ho na tvář a odešla.
