Spolužák [LeeGaa]

Něco jako rande

,,Gaaro! Jsi doma?" ozvalo se z kuchyně, když oba sourozenci uslyšeli bouchnutí dveří. To už ale na chodbu vletěl Kankuro.

,,Konečně jsi zpátky!" rozcuchal mladšímu bratrovi vlasy.

,,Jo, to jsem" potvrdil hrdě při pomyšlení na to, že se zvládl přes celou Konohu dopravit MHDčkem zcela sám.

,,Ty jo, a co to máš za mikinu?" vykoukla z kuchyně Temari. Rudovlásek mírně zrudl. Nikdy by ho nenapadlo, že bude něco takového svým sourozencům někdy vysvětlovat.

,,T-Tu jsem zapomněl vrátit" vydal se směrem do svého pokoje.

,,Aha, takže ti ji někdo půjčil jo? O můj bože, Temari, no věříš tomu? Náš malý bráška si našel kamarády!" nemohl Kankuro stále uvěřit svým očím.

,,A kdo to je Gaaro? Někdo z té vaší třídy?" optala se ho sestra, načež jen kývl na souhlas.

,,Ty jo.. to je fakt super. Ani nevíš, jak jsem za to rád, Gaaro!" lítal Kankuro po jeho pokoji, zatímco si vybaloval věci.

,,Byl bych rád chvíli sám, takže chci abyste vypadli z mého pokoje" vyhodil je Gaara za dveře a flákl s sebou do postele. Jeho oči směřovaly do stropu nad ním. Přemýšlel. Nebo se snad nutil přemýšlet? Přičichl si k rukávu mikiny, kterou měl právě na sobě. Ta vůně v něm vyvolala vzpomínky na večer, kdy hráli flašku. Voněla úplně stejně, jako černovlásek, jeho vlasy, které se při tom hřejivém polibku natiskly na Gaarovo čelo.
Okamžitě vzal do ruky telefon a napsal krátkou zprávu do skupiny.

~~~

Gaara: Dorazil jsem.

Rock Lee: To jsem rád!! 😵

Naruto: Já taky, abys věděl Gaaro 😇

~~~

Rudovlásek se nad reakcemi pousmál. Měl upřímnou radost. Nikdy by ani nepomyslel, že si najde přátele, kterým na něm opravdu záleží. Kteří chtějí znát jeho osobu, jeho minulost, jak se má, či zda je v bezpečí. Bylo to pro něj něco úplně nového, přesto ale nádherného. Proto tomu velmi těžko dokázal uvěřit. Neustále se snažil sám sebe přesvědčit, že to přeci není jen sen. Chovali se k němu ale tak dobře, že se chvilkami strachoval, že je. Z přemýšlení ho vytrhla Temari, která po zaklepání vešla.

,,Dovařili jsme oběd, dáš si s námi?" optala se mile.

,,Jo, dám" zvedl se a s úsměvem ji následoval.

,,Líbí se mi, jak se usmíváš, to je u tebe nezvyk" začala mu nabírat na talíř.

,,Jo, měli bychom tě k těm kamarádům posílat častěji" žertoval Kankuro, který už seděl u stolu a čekal na své sourozence.

,,Hm.." posadil se zároveň se svou sestrou ke stolu, stále s úsměvem.

,,Tak povídej co bylo, že se pořád tak culíš" zmáčkl mu prstem nos jeho bratr.

,,No to víš že jo, zase se mi budete týden smát" protočil očima a začal jíst.

,,Ale notak Gaaro, přece si nemyslíš že bychom si zrovna z tebe dělali srandu.." zasmála se Temari.

,,Jo, to určitě."

,,Na tý přespávačce byla nějaká holka, co? Že ty ses konečně zamiloval?" popichovala ho.

,,Ta mikina je klučičí Tem" upozornil ji Kankuro.

,,Tak i kdyby to byl kluk, tak co? Jaký je? Taky je z vaší třídy?" pokračovala neodbytně blondýnka.