POLIB MĚ ZNOVU

14.

Petra jsem neviděla už 3 dny, ani se mi neozval. Jen při vzpomínce na něj se mi v těle vařila krev.
Ležim v posteli, a pokaždé když zavřu oči, ho vidím. Nenávidim to, nenávidim jeho. Nepotřebuje mě, to mně se o něm každou noc zdá, zatím co on si užívá s jinýma.

„Amy?" Rozrazil dveře Calin.
„Jsou tři odpoledne a ty tu ležíš?"

Protočila jsem oči a zvedla se.

„Co se děje?" Zeptal se mě.

Nehodlám se mu svěřovat. Fakt mu nemůžu říct že jsem se vyspala s jeho kamarádem, který tady s námi skoro bydlí.
„Už jdu." Řekla jsem.

„Fajn potřebuju pomoct s večeří přijde Petr." Řekl.

Jen jsem slyšela to jméno, podlomili se mi kolena. Sedla jsem si zpátky na postel.
V tu chvíli se mi udělalo zle.

V pět přišel Petr, a dali jsme si večeři. Petrovi jsem se celou dobu nedokázala podívat do očí. Neměla jsem ani trochu hlad, a tak jsem se v tom jídle tak různě přehrabovala.
„Nemáš hlad?" Zeptal se Calin, který mě celou tu dobu pozoroval.

„Ani ne." Zamumlala jsem.

Petr mě celou dobu pozoroval. Podívala jsem se na něj, ale hned jsem uhla pohledem.

„Musíš něco sníst celej den jsi skoro nejedla." Řekl mi Calin.

Žaludek jsem měla od včerejšího večera sevřený.

„Nemám hlad najím se později." Odsunula jsem se od stolu, a šla do pokoje. Sedla jsem si na postel.
Slzy jsem měla na krajíčku.