POLIB MĚ ZNOVU

25.

Dneska má přijet Calin. Neviděla jsem ho jen tři dny a musím uznat, že mi chybí.
Nevím ani v kolik má přijet, ale snad už brzy.
Zajímalo by mě jestli si už konečně někoho našel.

Je pondělí osm ráno, a já se před chvílí vzbudila. Tak jo je čas vylézt. Hodila jsem na sebe župan, a vydala se do obýváku. Obývák byl prázdný. Petr nejspíš ještě spí. Napadlo mě že bych ho mohla vzbudit, protože tu nechci být úplně sama.

Pomalu jsem otevřela jeho pokoj abych ho nevzbudila. Jeho postel byla ustlaná.

Že by si někdy sám ustlal postel?

Zaklepala jsem na koupelnu, a když se nic neozvalo, pomalu jsem otevřela dveře. Bylo tam zhasnuto, takže jsem koupelnu zase zavřela.

Petr není doma. Šla jsem do kuchyně abych si udělala snídani. Otevřela jsem lednici.

To jako vážně?

Fakt nikoho nenapadlo nakoupit. Zatím co jsem koukala do prázdné lednice, se z chodby ozvalo odemykání dveří. Že by přijel Calin? Zavřela jsem lednici a šla se podívat do chodby.

„Čau. přinesl jsem něco k snídani."

Petr držel tašku a zouval si boty.

„To je bezva, protože tady nic není." Usmála jsem se.

Petr se vydal do kuchyně, aby vyndal snídani. „Koupil jsem croissanty, a jsou ještě teplé."

Miluju croissanty.

~

Je jedenáct hodin odpoledne, a já sedím opřená na pohovce o Petrovo rameno. Společně koukáme na film, který jsem vybrala já. Je vidět už na první pohled že se Petrovi ten film moc nezamlouvá.

„To je ale blbost." Řekne Petr, když film skončil.

Jen jsem se zasmála a odtáhla se od něj, abych mu podala ovladač.

„Tak teď jsi na řadě ty." Podala jsem mu ovladač, aby mohl pustit něco on.

Petr si vzal ovladač, a začal hledat film. Zatím co já jsem si začala prohlížet jeho tetování na rukou.

Tetování mi přijde na klucích velmi atraktivní. Vždycky mě zajímalo co mají ty tetování za význam.

„Líbí se ti?" Řekl aniž by se na mě podíval.

Vykulila jsem oči a odvrátila pohled na televizi. Petr se na mě podíval, a zasmál se.

„Nejsou špatný." Řekla jsem s pychem.

„Tak jo tohle si pustíme." Soustředil se zase na televizi.

Petr pustil film, a opřel se o opěradlo pohovky. Přisunula jsem se k němu blíž, abych mu naznačila, že bych chtěla být v té poloze před tím.
Petr zvedl ruku, a přitáhl si mě k sobě. Hladil mě po zádech, a já byla zase opřená o jeho rameno.
Po čtvrt hodině koukání na film nás vyrušil zvonek.

„Já tam skočím." Zvedla jsem se, a šla otevřít.

Před dveřmi stál Calin. Hned jsem mu skočila kolem krku.

„Ahoj." Řekl.

„Čau, konečně jsi doma." Usmála jsem se na něj, když jsem ho konečně pustila.

„Ty nemáš klíče?" Řekl pobaveně Petr, který se objevil za mými zády.

„Čau. Mám chytráku, ale nemohl jsem je najít." objal ho Calin na přivítanou.

Zavřela jsem za ním dveře, a šly jsme si sednout do obýváku. Měla jsem tolik otázek.