POLIB MĚ ZNOVU

5.

Ráno jsem se probudila a bylo mi hrozně.
Bylo asi deset hodin ráno, a já měla pocit že umřu. Posadila jsem se a otevřeli se dveře

„dobré ráno." Řekl Petr který stál opřený mezi dveřmi.

„co je na něm dobrého." Řekla jsem otráveně.

Petr se zasmál.

„Dáš si snídani?" Zeptal se mě.
„Ne, spíš mám hroznou žízeň."

Petr se vrátil do kuchyně a natočil mi vodu. Šla jsem se posadit do obýváku na pohovku.

„Je mi blbě."

„Já vím." řekl lítostně  Petr.

Napila jsem se vody a lehla si na pohovku. Usnula jsem tam.

Když jsem se probudila Petr seděl vedle mě, a koukal na televizi.

„Jsi roztomilá když spíš." Řekl, a usmál se na mě.
„Už je ti líp?"

„Je to lepší jak ráno." řekla jsem ospale a promnula si oči.
„Mám okno." Řekla jsem.
„Ani si nepamatuju jak jsem se dostala domu."

Zakryla jsem si obličej rukama. Petr se začal smát.
„To radši ani nechtěj vědět." Řekl mi.
„Nechci." Styděla jsem se za sebe.
„Jdu si dát sprchu." Řekla jsem, a šla jsem do koupelny.