POLIB MĚ ZNOVU

31.

Za tou hromadou práce, a starostí.
Je dnes poslední den školy!

Konečně.

Právě se připravuju, a fakt se těším až přijdu domů a nebudu muset nic řešit.
Dneska si na sebe beru světle zelené uplé šaty. Akorát si žehlím vlasy, a zbývá mi asi půl hodiny než vyrazím do školy.

„Ty kráso." Vykulí oči Petr, když vejde do mého pokoje.

Svůj pohled obrátím k němu, a usměju se.

„Beztak jsi z té třídy dneska nejhezčí." Zašklebí se, ale pohled ze mě nespouští.

***

Vkráčím do třídy s úsměvem, protože teď nebudu muset nějakou dobu učení řešit.

Z lavice na mě už mává Sára.

„Tak co, těšíš se?" Ptá se mě.

„Ani nevíš jak."

Posadím se hned jak si odložím kabelku.
Na co bych s sebou táhla tašku že?

„Měli by jsme oslavit že jsme přežili tenhle školní rok."
Zmíní se Sára.

Usměju se na ni, a kývnu na souhlas.

Tenhle rok byl vážně náročný, takže oslava zní dobře.

„Tak půjdem do klubu nebo oslava bude doma?"
Zeptám se.

„Jasně že klub." Ušklíbne se Sára.

Jak jinak.

***

Dneska to naštěstí bylo krátké, takže jsem byla doma brzo. Měla jsem v plánu dnes už nic nedělat, ale se Sárou jsme se domluvili na oslavě.

Bože. Jsem unavená i přes to že jsem byla ve škole jen tři hodiny.

Mám spoustu času na přípravu na dnešní párty. Nejspíš zavolám Sáře, abych zjistila co si bude brát na sebe. Musím se inspirovat od ní, protože nemám tušení, co si vezmu.