POLIB MĚ ZNOVU

21.

Je pátek večer, a já mám za sebou týden školy. Ještě že teď budu mít další týden prázdniny. Sice jenom týden, ale pořád dobrý.
Zítra máme se Sárou domluvený ten klub.
Že bych se tam nějak extra těšila, to se říct nedá.
Právě ležím na pohovce v obýváku, a koukáme s klukama na film. Calinovi přišla zpráva. Hned vzal mobil do ruky, a četl zprávu.

„Celej víkend nebudu doma." Vylezlo z něj najednou.

Brácha teď poslední dobou není doma dost často. Začínám ho podezřívat z toho, že někoho má.
Jsem docela ráda že tu nebude, protože nevím jak ten včerejšek dopadne. Petr neni tak vyhrocenej když se něco stane.

„Oka." Řekla jsem.

Petr se začal ptát kde bude, ale Calin je nějakej děsně tajemnej.

Po hodině film skončil.

„Jdu spát." Řekla jsem.

Šla jsem si vyčistit zuby, a pak se šla převléct. Svlékla jsem si triko a pomalu si sundavala podprsenku. V tom mi do pokoje vletěl Petr

„Am- ježiš sorry." Rychle se otočil.

„Pane bože Petře!" Hodila jsem na sebe volné černé triko.

„Už můžeš." Řekla jsem mu.

„Promiň." Řekl.

„Dobrý v pohodě." Ujistila jsem ho.
„Co potřebuješ?" Zeptala jsem se ho.

„Em- víš, zlomilo se mi prkno na posteli. Tak jsem se chtěl zeptat jestli tu nemůžu spát s tebou?" Znervózněl.

„Jasně, aspoň tu nebudu sama." Zasmála jsem se.

„Díky." Zavřel dveře, a sedl si na postel.

Šla jsem se odlíčit, a vyčistit si pleť. Petr si lehl, a celou dobu mě pozoroval.

„Nevymyslel sis to jen proto, abys tu mohl být. že ne?" Zeptala jsem se podezíravě.

„Ne fakt ne." Zasmál se.

Zhasla jsem, a Šla si lehnout k němu. Chvíli jsme si povídali, a pak jsem mu popřála dobrou noc.

Ráno jsem se probudila, a Petr ještě spal. Bylo devět ráno. Chvíli jsem se na něj dívala, je tak roztomilej když spí. Opatrně jsem se zvedla, abych ho nevzbudila, ale stejně se mi to nepodařilo. Jeho modré oči se na mě za chvíli dívali.

„Dobré ráno." Promnul si oči.

„Dobré ráno." Usmála jsem se.

Zvedla jsem se a šla dělat snídani. Vypadalo to že Calin už je pryč.
Petr se po chvíli došoural do kuchyně, a sedl si na židli. Vařila jsem si kafe a rovnou mu udělala taky.

„Co si dáš k snídani?" Zeptala jsem se ho.

„To co ty." Odpověděl mi.

Postavila jsem před něj misku s cereáliemi, a zalila to mlékem.

„Prosím, nemáš zač." Sedla jsem si naproti němu s tím samým.

„Děkuju." Zasmál se.

„Večer jdu do klubu."

„Jestli přijdeš domů zase po čtyřech, já tě zachraňovat nebudu." Zavtipkoval.

„No hahaha." Zamračila jsem se na něj.

Po snídani jsem se šla převléct do domácího, a šla si sednout za Petrem, který seděl na pohovce a koukal do mobilu.

„Máš na večer taky něco v plánu?" Zeptala jsem se ho.

„Nemám"

„Ale mně se ani nikam nechce." Řekl, a usmál se na mě.