POLIB MĚ ZNOVU

20.

Je pondělí sedm ráno, a já se tady snažím s pocitem že to pomůže, zamaskovat výrazně fialovou modřinu na krku.

Přidávám na to už třetí vrstvu make upu, ale stále to jde vidět. Do toho mi jak zběsilá volá a píše Sára. Protože jsem se ji dneska ještě neozvala.

„Co je." Řeknu nepříjemně když Sáře konečně zvednu telefon.

„No hurá, už jsem si myslela že chrápeš." Vyhrkla na mě Sára z telefonu.

„Nechrápu klid, ale docela mě zdržuješ. Takže ti to teď típnu a uvidíme se ve škole. Čau."

V zápětí jsem jí to položila, a dál maskovala modřinu.
Když už se to zdálo být méně viditelné, pořádně jsem to zapudrovala, aby to aspoň drželo. I když s tím školním vzduchem, se trochu bojím, že se mi to smyje.

Podívala jsem se na mobil, abych zjistila kolik je hodin. Když jsem viděla že už je čtvrt na sedm, rychle jsem popadla batoh do školy, a chvátala na autobus.
U školy už na mě čekala Sára.

„No konečně." Řekla s úlevou.

„Tolik jsem ti chyběla?" Zavtipkovala jsem.

První hodinu jsme měli matematiku.
Matematika mě nudí k smrti, a taky ji vůbec nerozumím. Učitelka vykládala látku, ale naštěstí jí to vykládání přerušilo zvonění na konec hodiny. Popadla jsem svoje věci, s zamířila ke skřínkám, kde jsem si jen vyměnila učebnice. Přišla ke mně Sára, která se podivně usmívala.

„Víš co budem dělat v sobotu?" Zeptala se mě.

„Nevím? co budem dělat v sobotu?" Zeptala jsem se jí.

„Půjdem s Markem a Filipem do klubu." Oznámila mi s úsměvem.

„Sáro." Řekla jsem otráveně.

„Ale no tak Meli. Užijem si to." Hodila na mě psí oči.

Protočila jsem oči, a nakonec jsem souhlasila. Sára na mě radostí skočila, a dala mi pusu na tvář.

„Takže si na víkend nic neplánuj kočko".

No nazdar. Doufám že brácha o víkendu nebude doma, protože jestli přijdu domu zase po čtyřech jako minule, tak mě asi zabije.

Zazvonilo na konec školního dne, a já mohla jít konečně domů.

„Takže v sobotu jasný!" Připomněla mi před školou ještě Sára.

Kývla jsem, obejmula ji, a šla jsem domu.
Dneska jsme překvapivě nedostali žádné úkoly, takže jsem doma nemusela nic dělat.
Byla jsem v pokoji a poslouchala písničky. Do pokoje mi po chvíli vletěl Calin s tím, že u nás Petr bude ode dneška bydlet. Nebyla jsem z toho moc překvapená, protože Petr tu skoro bydlel už před tím, ale teď to bude oficiální.

„A kde bude spát?" Zeptala jsem se ho.

„Napadlo mě že bychom vyklidili ten kumbál, kde jsou jen starý krámy na vyhození." Navrhl.

Kývla jsem hlavou, a šla mu pomoct s vyklízením.

Během vyklízení kumbálu přišel Petr, který nám pomohl.
Kumbál už byl komplet vyklizený, a já únavou padla na pohovku v obýváku.
Sedl si ke mně Petr, a ruku položil na moje stehno.

„Díky prcku."

„Jojo." Řekla jsem unaveně.

Petr se jen zasmál a pustil televizi.

„Amčo prosím tě, povlíkla bys Petrovi postel?" poprosil mě Calin.

„Jasně." řekla jsem utahaně.

„Já to udělám." Řekl Petr.

Okamžitě jsem ho popadla za triko a stáhla ho zpátky na sedačku.

„Klídek frajere. Já to zvládnu." Řekla jsem mu.

Zvedla jsem se, a šla pro čistý povlečení.