POLIB MĚ ZNOVU

16.

Petr si ke mně klekl, a podíval se mi do očí.
„Podělal jsem to ale upřímně ti řeknu že tě mám plnou hlavu." Pohladil mě rukou po tváři.

Nevěděla jsem jestli mu mám věřit. Možná mi chybí, ale nechci aby měl pocit že mu to tak rychle projde.

„Nevím jestli ti věřím Petře." Zašeptala jsem.

Petr sklopil hlavu k zemi, a po chvíli se posadil vedle mě.
„Mám na tebe vztek." Řekla jsem mu.

„Já vím."

Pohladil mě po vlasech. Odtáhla jsem se, a otřela si slzy.

„Zítra jdu do školy jdu se vysprchovat." Řekla jsem.

Zvedla jsem se a šla do koupelny.

V půl desáté už jsem byla v posteli, a koukala do mobilu. Po chvíli Petr zaklepal na dveře.

„Můžu?" Zeptal se.

„Pojď." Odpověděla jsem mu, a posadila se.

Posadil se na postel, a díval se mi do očí. Jsem unavená, a nemám náladu to znovu řešit.

„Jestli chceš řešit to co se stalo včera tak už to řešit nechci." Řekla jsem mu.

„Dobře."

„Už na to myslet nechci." Položila jsem hlavu na jeho rameno.
„Nepotřebuješ mě." Řekla jsem.

Petr se na mě podíval. Odtáhla jsem se od něj, a lehla si.
„Zítra brzo vstávám chci jít spát." Řekla jsem, a přikryla se dekou.

Petr nic neříkal, jen se zvedl.
Šel k otevřeným dveřím. Neviděla jsem mu do očí, ale tváře se mu leskly.
Že by mu ukáplo taky pár slz?
Petr bez dalších slov zavřel dveře. Zabořila jsem hlavu do polštáře. Trvalo to dlouho, ale usla jsem.